20 C 32/2024-55 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala peněžitého plnění ze smluv o úvěru a č. , hodnota, ze dne , datum, č. , hodnota, ze dne , datum, , které žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . Podle první zmíněné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 15 000 Kč, které měl vrátit spolu s úrokem ve výši 761 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a s poplatkem za inkaso v bydlišti ve výši 2 700 Kč. Žalobkyně požaduje dlužnou část jistiny ve výši 12 941,62 Kč, úroku ve výši 567,63 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 284 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 780,46 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 314,29 Kč úroku a úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč. Podle druhé zmíněné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 12 000 Kč, které měl vrátit spolu s úrokem ve výši 1 155 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, s poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč a s poplatkem za inkaso v bydlišti ve výši 2 160 Kč. Žalobkyně požaduje dlužnou část jistiny ve výši 6 258,35 Kč, úroku ve výši 316,80 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 519,05 Kč, administrativního poplatku ve výši 528,20 Kč, inkasního poplatku ve výši 1 079,60 Kč úroku a úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . postupně dne , datum, a dne , datum, dvě smlouvy, jimiž mu bylo poskytnuto 12 000 Kč a 15 000 Kč (prokázáno smlouvami č. , hodnota, a č. , hodnota, ). V prvním případě žalovaný žádal o 30 000 Kč, úvěrující vycházela z toho, že je žalovaný zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, . s příjmem 27 200 Kč, má základní vzdělání, je ženatý, má jedno dítě, bydlí v nájmu, za bydlení dá 4 000 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady 3 000 Kč, má srážky ze mzdy ve výši 4 693 Kč. U druhé smlouvy žádal o 15 000 Kč, uvedl stejného zaměstnavatele a příjem ve výši 24 268 Kč, stejné výdaje na bydlení, dopravu jídlo a osobní náklady, srážky ve výši 5 572 Kč a splátky stávajících půjček 1 593 Kč (prokázáno žádostmi o úvěr). V nich uvedené příjmy a jejich zdroj odpovídají pracovní smlouvě a výplatním páskám žalovaného. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , která s žalovaným uzavírala smlouvu z , datum, , vyplývá, že na základě předběžného skóringu se setkala s žalovaným, který jí poskytl potřebné doklady. Ty zaznamenala do žádosti, ofotila a poslala úvěrující společnosti pro účely schválení risk manažerem. Ta tehdy půjčovala i klientům, kteří měli jednu nebo dvě exekuce. Výdaje se počítaly podle počtu dětí a spolužijících osob a takto vypočtené minimální náklady se spolu se srážkami odečítají od příjmů. Náklady na jídlo, dopravu a osobní výdaje vychází z tvrzení žalovaného. Žalovaný vrátil z obou zápůjček celkem 15 600 Kč (prokázáno transakčními historiemi). , právnická osoba, .postoupila pohledávky za žalovaným žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamy postoupených pohledávek) a oznámil postoupení žalovanému (prokázáno oznámeními o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k plnění (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem).4. Soud pro nadbytečnost neprovedl výslech svědkyně , jméno FO, , která s žalovaným uzavírala smlouvu ze dne , datum, .5. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o. z.7. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18).10. Úvěrující sice již u první smlouvy měla prostřednictvím svědkyně , jméno FO, k dispozici dokumenty o příjmu žalovaného, nicméně jeho výdaje žádným způsobem neověřila. Stejné hodnoty, tedy i způsob jejich získání, jsou uvedeny i u smlouvy z prosince 2021. Svědkyně , jméno FO, osvětlila, že částečně vychází čistě z prohlášení žalovaného, částečně jde o nahodilé číslo, které má vycházet z počtu osob žijících s úvěrovaným. Ten však není žádným způsobem ověřen (zde není zřejmé, zda bylo počítáno s manželkou žalovaného a pokud ne tak za jakého důvodu). Nebyla žádána např. nájemní smlouva či SIPO, kde by se reálné výdaje žalovaného projevily. Výdaje na nájemní bydlení ve výši 4 000 Kč jsou jen těžko uvěřitelné. Žalovanému byly již v době uzavírání první smlouvy prováděny srážky ze mzdy, které se před uzavřením druhé smlouvy ještě zvýšily. Úvěrující si zřejmě byla vědoma rizika spojeného s poskytnutím úvěrů žalovanému, když mu půjčila méně, než oč žádal, nicméně ani pro to neměla dostatek relevantních informací. Ty měla vyžadovat a ověřovat o to pečlivěji, když byly žalovanému prováděny srážky ze mzdy. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péči. Tím právní porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o spotřebitelském úvěru je z tohoto důvodu neplatná.11. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. S ohledem na závěr o neplatnosti smluv soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu, v němž plnění poskytnuté žalovanému bez právního důvodu není kryté jeho splátkami. Podle § 1970 má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; počátek prodlení je vázán na předžalobní výzvu. Ve zbylé části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.13. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, měla by proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Dle obsahu spisu mu však v souvislosti s ním žádné nevznikly, odtud výrok II.14. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna nahradit státu náklady spočívající v proplaceném svědečném; jejich výše bude dle § 155 odst. 1 o.s.ř. stanovena samostatně.15. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když z obsahu spisu nevyplývá důvod pro jejich prodloužení.