20 C 36/2024-16 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne 25. 5. 2017, kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr prostřednictvím kreditní karty s obnovováním limitu až do výše 20 000 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neplnil splátky, proto došlo ke dni 10. 1. 2023 k zesplatnění úvěru. Ke dni 31. 10. 2023 činila dlužná částka 29 333,31 Kč, z toho na jistině 19 911,96 Kč, na úroku 3 655,27 Kč, na úroku z prodlení 2 490,04 Kč a na poplatcích 3 267,04 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 5. 2017 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného kartový účet, vydat mu kreditní kartu a poskytnout mu neúčelový spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení poskytovaný prostřednictvím kartového účtu s limitem 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru (prokázáno smlouvou). Dne 24. 9. 2022 čerpal žalovaný výběrem z hotovosti 1 200 Kč, dne 25. 10. 2022 vrátil 157,94 Kč, dne 5. 12. 2022 vrátil 11,52 Kč a 13 Kč, dne 4. 1. 2023 vrátil 3,65 Kč (prokázáno rozpisem čerpání a splátek ze dne 2. 11. 2023). Ke dni 10. 1. 2023 žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru s tím, že žalovaný dluží 29 333,31 Kč (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění do 6. 9. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou s dodejkou).4. Nebylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dle smlouvy o úvěru 19 911,96 Kč.5. Pro nadbytečnost soud neprováděl dokazování upomínkami.6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o. z.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. S ohledem na shora citovanou právní úpravu soud hodnotil, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr.10. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18).11. Žalobkyně netvrdila, natož aby prokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. K jednání se nedostavila, proto jí soud nemohl poskytnout příslušné poučení. Vzhledem k absenci prověření úvěruschopnosti nemohl soud dospět k závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru. Proto je žaloba nedůvodná, pokud jde o úroky a poplatky, které se opírají jen o neplatnou smlouovu.12. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Z výpisu čerpání a splátek úvěru vyplývá pouze výběr částky 1 200 Kč z bankomatu. Žalobkyně se nedostavila k jednání, proto jí soud nemohl poskytnout poučení o povinnosti prokázat poskytnutí zbylých tvrzených prostředků žalovanému. Od poskytnuté částky soud odečetl prokázané úhrady ze strany žalovaného a pouze v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení vychází z předžalobní výzvy.14. Žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) dle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly, odtud výrok II.