24 C 112/2023-54 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaná a právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřeli dne 25. 7. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli kromě této jistiny24 C 112/2023ještě úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Dále byl ujednán úrok ve výši 32,15 % ročně, kdy žalobkyně požadovala v žalobě úrok v nižší výši, konkrétně 26,43 % ročně. Žalovaná splátky nesplácela řádně a včas. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Soud provedl důkaz listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 25. 7. 2019 má soud za prokázané, že žalovaná podepsala se společností , právnická osoba, smlouvu, na základě které tento věřitel poskytl žalované částku 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti tentýž den, což stvrdila svým podpisem. Zavázala se věřiteli vrátit kromě jistiny i úrok 3 000 Kč, zvolila si hotovostní formu splácení s příplatkem 6 000 Kč za tuto službu a zavázala se uhradit poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč. Tyto částky se zavázala splácet v 60 týdenních splátkách po 450 Kč.5. Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 7. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná vyplnila formulář, ve kterém uvedla, že domácnost sdílí s partnerem, pracuje na hlavní pracovní poměr s příjmem 15 431 Kč měsíčně, na náklady bydlení přispívá jednou polovinou v částce 1 000 Kč měsíčně, osobní výdaje vyčíslila na 7 000 Kč měsíčně, celkové výdaje tedy uvedla ve výši 8 000 Kč měsíčně. Ke kartě zákazníka byly doloženy tři výplatní pásky, ze kterých vyplývá, že čistý příjem žalované ze zaměstnání činil za měsíc duben 2019 částku 11 126 Kč, za květen 2019 částku 10 094 Kč a za červen 2019 částku 9 313 Kč. Byl připojen také dodatek (ze dne 12. 7. 2019) k pracovní smlouvě žalované uzavřené dne 2. 1. 2018, v rámci kterého se smluvní strany dohodly, že pracovní poměr žalované bude trvat na dobu určitou do 31. 7. 2020 s pracovní dobou 37,5 hod. týdně. Samotná pracovní smlouva doložena nebyla. Žalovaná při žádosti o poskytnutí úvěru předložila také část faktury za sdružené služby dodávky elektřiny od dodavatele , právnická osoba, ., tato část faktury však neobsahuje vyčíslení ceny za elektřinu.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 a příslušné části Seznamu pohledávek, jež tvoří součást Smlouvy o postoupení pohledávek, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Z dopisu ze dne 24. 11. 2022 má soud za prokázané, že tato skutečnost byla žalované oznámena právním předchůdcem žalobkyně. Odeslání dopisu žalované bylo doloženo podacím lístkem ze dne 24. 11. 2022. Potvrzením o úhradě ze dne 8. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně zaplatila včas celou kupní cenu za postoupení pohledávek dle Smluv o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022. Z Výzvy k plnění ze dne 10. 3. 2023 a podacího lístku ze dne 10. 3. 2023 vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky a upozorněna na možnost uplatnění nároku soudní cestou.24 C 112/20237. Soud neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , neboť není vázán právním posouzením tohoto soudu v jiné věci a pro daný případ je nevýznamná rozhodovací činnost jiných soudů.8. Soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, s žalovanou podepsala smlouvu o úvěru a žalovaná převzala poskytnutou částku 15 000 Kč dne 25. 7. 2019 v hotovosti. Strany si dohodly pravidelné splátky s tím, že společně s jistinou bude splácen ještě úrok, poplatek za hotovostní režim splátek a administrativní poplatek. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.9. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdce žalobkyně byl podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná podepsali smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící24 C 112/2023ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.14. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Soud zjišťoval, jakým způsobem prověřil předchůdce žalobkyně, jako věřitel, schopnost žalované úvěr splácet, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Tuto povinnost má soud i bez návrhu a porušení takové povinnosti věřitelem způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Posky