5 C 19/2024-131 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě výpisů z bankovního účtu žalované či výplatních listů, dále lustrací žalované v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaná se zavázala žalobkyni za poskytnutí úvěru platit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaná však své smluvní závazky neplnila řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne , datum, . Žalobkyni tím rovněž vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky 20 000 Kč jakožto dlužné jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč kapitalizované za dobu od , datum, do , datum, na částku 4 800 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 000 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Předně žalovaná namítala neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru, a to pro absenci podpisu žalované na smlouvě a nedoložení všech zákonem požadovaných informací ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy. Dále namítala, že existence ujednání o smluvní pokutě mezi účastníky nebyla jednoznačně prokázána, výše smluvní pokuty je nepřiměřeně vysoká, stejně tak jsou nepřiměřeně vysoké i smluvní úroky a ujednání o smluvní pokutě a smluvních úrocích vedle sebe neobstojí. Dále namítala, že žalobkyně neprokázala čerpání úvěru žalovanou, výši úhrady ze strany žalované a ani zaslání předžalobní upomínky žalované. Zejména však žalovaná namítala nedostatečné prověření své úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy, když žalovaná byla v době kontraktačního procesu na mateřské dovolené, pobírala peněžitou pomoc v mateřství a měla sjednáno již nejméně 8 úvěrů u nebankovních institucí. Žalobkyně přitom nijak neprověřila příjmy žalované včetně toho, do kdy bude mít žalovaná nárok na peněžitou pomoc v mateřství, jaký příjem lze očekávat následně; dále neprověřila ani výdaje žalované. Žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 8 500 Kč měsíčně, nijak je více nespecifikovala, naopak uvedla, že bydlí v pronájmu a vyživuje nezletilé dítě. Žalobkyně proto měla přinejmenším zjišťovat, jaké výdaje byly v těchto žalovanou uvedených výdajích zahrnuty. Žalobkyně měla mít dle žalované pochyby právě na základě výpisů z účtu žalované, z nichž jsou seznatelné příchozí úvěry od jiných nebankovních institucí, nadto výše výdajů žalované byla vždy měsíčně stejná či dokonce vyšší než její příjmy. Toho času v nedávné době žalovaná rovněž prošla insolvenčním řízením, které bylo skončeno dne , datum, . Co se týče výše smluvního úroku 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně, je pak nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy. Obdobně žalovaná považovala za nepřiměřenou i výši smluvní pokuty, kterou též označila za rozpornou s dobrými mravy. Žalovaná nicméně nerozporovala to, že jí byla žalobkyní poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Pokud by tak soud přiznal žalobkyni část nároku z titulu bezdůvodného obohacení, žádala žalovaná o možnost úhrady ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně s tím, že žalobkyni by v takovém případě s odkazem na § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“), neměl být přiznán ani úrok z prodlení, neboť dosud nevznikl.3. Soud provedl důkazy listinami, které účastníci předložili k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), tj. smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , žádostí o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, výpisem z běžného účtu žalované za období , datum, – , datum, , výpisem z běžného účtu žalované za období , datum, - , datum, , scanem občanského průkazu žalované, scanem řidičského průkazu žalované, potvrzením o příchozí platbě na účet žalobkyně od , právnická osoba, ., potvrzením o odchozí platbě z účtu žalobkyně od , právnická osoba, ., zesplatněním spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , výzvou k úhradě před podáním žaloby z , datum, včetně podacího lístku, fakturou č. , hodnota, ViaSms, předžalobní výzvou ViaSms z , datum, , Feratum – úhradou splátky, výpisem z účtu za období , datum, – , datum, Viva credit s.r.o., oznámením o postoupení pohledávky na oddělení vymáhaní pohledávek, platebními informacemi o variabilním symbolu č. , var. symbol, , detailem insolvenčního řízení na žalovanou z , datum, , výpisy z nebankovního registru vůči společnosti FAIR credit czech s.r.o. z , datum, , výpisy z nebankovního registru vůči společnosti EC Financial services a.s. z , datum, a sdělením , právnická osoba, ., účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Soud v prvé řadě neshledal smlouvu o úvěru č. , hodnota, za platně uzavřenou, neboť žalobkyní předložená smlouva neobsahuje podpis žalované, a to jak vlastnoruční, tak ani v jiné formě, kterou by soud i při extenzivním výkladu mohl za podpis žalované považovat (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně). Žalobkyně za účelem prokázání uzavření smlouvy ze strany žalované předložila pouze potvrzení o provedené platbě ve výši 0,01 Kč na účet žalobkyně (prokázáno potvrzením o příchozí platbě na účet žalobkyně od , právnická osoba, .). Z textu smlouvy ani ze všeobecných podmínek žalobkyně přitom jednoznačně nevyplývá, že by zaslání platby na účet žalobkyně bylo možno považovat za podpis žalované v rámci smluvní volnosti stran (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně). Samotné zaslání platby pak není dostatečným důkazem pro to, že žalovaná touto transakcí skutečně zamýšlela smlouvu uzavřít, nadto z ní neplyne jednoznačně ani to, že se vztahovala k procesu kontraktace této konkrétní smlouvy o úvěru (č. , hodnota, ) a nikoli k jiné nabídce žalobkyně.5. Soud tak má v řízení za prokázané pouze to, že žalobkyně dne , datum, zaslala žalované částku 20 000 Kč (prokázáno sdělením , právnická osoba, . ze dne , datum, , potvrzením o odchozí platbě ve výši 20 000 Kč z účtu žalobkyně od , právnická osoba, .).6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil s ohledem na závěr soudu o neuzavření smlouvy mezi účastníky žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.7. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu dne , datum, (řádně omluvena) nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, mezi účastníky.8. Na základě zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:9. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Jak již bylo řečeno výše, soud shledal smlouvu č. , hodnota, za neplatnou podle § 561 odst. 1 o. z., neboť na ní absentuje podpis žalované, a to v jakékoli myslitelné formě. Nárok žalobkyně je proto nutno posoudit co do částky 20 000 Kč, kterou prokazatelně zaslala žalované, jako bezdůvodné obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodů (§ 2991 a násl. o. z.). Žalovaná ostatně přijetí této částky ani nerozporovala, rovněž netvrdila, že by přijatou částku alespoň částečně uhradila.13. Soud nicméně pro úplnost konstatuje, že i při zjištění, že smlouva o úvěru byla žalovanou řádně podepsána, by soud shledal předmětnou smlouvu za absolutně ne