11 C 206/2025-39 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u soudu dne 24. 6. 2025 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 14 070 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 21. 8. 2024 uzavřel jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Smlouvu žalovaný uzavřel prostřednictvím elektronických prostředků. Na základě uzavřené smlouvy tedy společnost Zaplo poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč na jeho účet. Žalovaný se zavázal společnosti Zaplo vrátit poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 2 070 Kč, a to nejpozději do 28. 9. 2024. Žalovaný však sjednanou částku přes výzvy právního předchůdce žalobce neuhradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena sdělením ze dne 15. 3. 2025. Žalobce tedy požadoval částku 14 070 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a ze smluvního úroku ke dni zesplatnění v kapitalizované výši 2 070 Kč. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení od 29. 9. 2024 do zaplacení. Žalovaný na uvedený dluh neuhradil ničeho, a to ani po výzvě právního zástupce žalobce ze dne 15. 3. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 21. 8. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč bezhotovostně na jeho účet č. , č. účtu, . Tato skutečnost byla ověřena ze soudem vyžádané zprávy , Anonymizováno, a.s. ze dne 5. 11. 2025. Žalovaný se zavázal tento úvěr uhradit společně se smluvním úrokem 2 070 Kč do 28. 9. 2024. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný neuhradil ničeho a dostal se tak do prodlení. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 přešla pohledávka ze společnosti , právnická osoba, na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne 21. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v úvěr ve výši 12 000 Kč na jeho bankovní účet vedený u ČSOB, a.s. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr společně se smluvním úrokem ve výši 2 070 Kč do 28. 9. 2024.13. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Právní zástupce žalobce byl písemně vyzván, aby žalobce ve stanovené lhůtě doplnil důkazní prostředky k žalobnímu tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem a předložil listinné důkazy. Žalobce (jeho právní zástupce) soudu nepředložil žádné důkazy, z jednání nařízeného na 27. 11. 2025 se omluvil a soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost.14. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.15. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.16. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 12 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovaný nezaplatil ničeho, zbývá mu tedy doplatit právnímu nástupci celou poskytnutou částku 12 000 Kč. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 21. 3. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II).17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení, ohledně zbývající částky 2 070 Kč s úroky z prodlení byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 85 %, neúspěšný byl ve výši 15 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 70 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby advokáta po 400 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb., 21 % DPH advokáta ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř o.s.ř. a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 615 Kč, z toho 70 % představuje částku 1 830,50 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.18. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.