11 C 237/2025-80 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u soudu dne 25. 3. 2025 se žalobce domáhal zaplacení částky 11 681 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 28. 8. 2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 231 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný si jednou prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem za poplatek ve výši 693 Kč, a to dne 30. 9. 2024. Sjednány byly také další volitelné služby, a to tzv. Expres výplata za poplatek 199 Kč. Úvěr nebyl řádně splacen, žalovaný uhradil celkem částku 1 Kč. Žalobce proto z důvodu porušení platebních povinností úvěr ke dni 24. 1. 2025 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty, avšak bezvýsledně. Žalobce tedy požadoval po žalovaném celkovou částku 11 681 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 6 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 231 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 693 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, úroků ve výši 1 029 Kč a účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč. Požadované příslušenství představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 69,14 Kč za dobu od 8. 3. 2025 do 25. 3. 2025 a zákonný úrok z prodlení z částky 11 681 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 28. 8. 2024 sjednána úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému týž den poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, (ověřeno zprávou ČSOB a.s. ze dne 13. 11. 2025). Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal kromě jistiny ve výši 7 000 Kč žalobci dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 231 Kč. Sjednány byly také další volitelné služby za poplatek, a to možnost prodloužení doby splatnosti za poplatek ve výši 693 Kč, tzv. Expres výplata za poplatek 199 Kč. Celková výše úvěru byla splatná ve 24 měsíčních splátkách. Dle evidence žalobce žalovaný na úvěr uhradil celkem 1 Kč. Žalobce z důvodu nesplácení úvěru tento úvěr zesplatnil ke dne 24. 1. 2025 a vyzval žalovaného k zaplacení celé úvěrové pohledávky. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 21. 2. 2025.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 28. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného poplatku ve výši 231 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný si jednou prodloužil lhůtu splatnosti.10. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl prostřednictvím právního zástupce vyzván, aby ve stanovené lhůtě označil důkazní prostředky ke svému tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce tak učinil podáním ze dne 7. 11. 2025, v němž uvedl, že zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je „limit nejvyšší měsíční splátky“, a to pro klienta i jeho domácnost. Žalobce na základě této metodiky zjistil, že příjem žalovaného je 20 000 Kč, splátky jím hrazené jsou celkem ve výši 6 025 Kč. Po zápočtu životního minima pak žalovanému zbývá na úhradu úvěru částka 7 158 Kč. Žalobce dále uvedl, že provedl lustraci žalovaného v registrech NRKI, ISIR a CEE s negativním výsledkem, dále provedl lustraci v Nebankovních registrech klientských informací, z nichž je patrné, že žalovaný měl k datu uzavření úvěrové smlouvy několik závazků. K uvedeným tvrzením žalobce předložil výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc červen 2024, z něhož je zřejmý velmi nízký konečný zůstatek a příjmové položky jsou tvořeny zejména sjednanými úvěry, a dále úvěrovou zprávu obsahující údaj o dalších třech závazcích z úvěrů. Jiné listinné důkazy nebyly žalobcem předloženy.11. K prověření úvěruschopnosti žalovaného tedy bylo zjištěno, že žalobce zjišťoval výši příjmů a orientačních výdajů žalovaného a jeho domácnosti a údaje zaznamenával. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc červen 2024 byl zjištěn minimální konečný zůstatek a další úvěrové vztahy, z úvěrové zprávy je zřejmé, že žalovaný byl povinen splácet další tři závazky z úvěrů. Žalobce si neověřoval výdaje žalovaného, stejně tak nedostatečně ověřil příjem žalovaného. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobci se tedy dle názoru soudu nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.12. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.13. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku 7 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaný uhradil 1 Kč a zbývá mu zaplatit na jistinu úvěru částku 6 999 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě dlužné částky 6 999 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 8. 3. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 6 999 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 4 682 Kč a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zam