14 C 151/2025-69 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 22 636,16 Kč s příslušenství z titulu nedoplatku ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátil tyto peněžní prostředky s úrokem ve výši 16,90 % ročně v měsíčních splátkách po 600 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Strany si sjednaly rovněž poplatky spojené se správou úvěru v prodlení a jeho případným vymáháním. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila řádně a včas, proto žalobkyně pohledávku zesplatnila dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení a ověření informací vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně tak požaduje zaplatil nesplacenou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, neuhrazené poplatky ve výši 2 636,16 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 021,60 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 622,29 Kč od , datum, do , datum, , smluvní úrok 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalovanou upomínala, naposledy předžalobní výzvou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě, přestože jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, vyplynulo, že žalovaná ke své osobě uvedla, že je vyučena, od dubna 2019 je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, s měsíčním čistým příjmem 9 446,29 Kč. Náklady na bydlení nemá, žije u rodičů, je svobodná. Své finanční závazky vyčíslila částkou 0 Kč.Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, vyplynulo, že příjem žalované byl zkontrolován pracovníkem žalobkyně na základě příchozích plateb na účtu žalované. Žalovaná a zaměstnavatel žalované nebyli v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení (ověřeno náhledem do insolvenčního rejstříku). Žalovaná neměla v době žádosti o úvěr žádné poskytnuté úvěry (ověřeno náhledem do CCB a vlastních systémů). Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované na částku 5 878 Kč, a to na základě dat sdělených klientem (nulové výdaje) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení.Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , včetně jejích příloh (všeobecné obchodní podmínky), má soud za prokázané, že ji žalovaná uzavřela se žalobkyní dne , datum, . Sjednáno bylo poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem do 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání, který se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši 600 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,90 % ročně.Žalovaná čerpala částku 28 705,01 Kč, doposud uhradila 22 835,76 Kč (prokázáno sjetinou „podklady pre súdne konanie“ z , datum, , výpisy z úvěrového účtu č. , č. účtu, ).Z výpisů z účtu žalované č. , č. účtu, za období od , datum, – , datum, soud zjistil, že na účet žalované byly připisovány měsíčně pravidelné příchozí platby ve výši 2 500 Kč, s popisem „platba výživné“ z účtu č. , č. účtu, , vedeného na , jméno FO, , dále dávky ošetřovného v rozmezí od 3 240 Kč do 12 400 Kč měsíčně (za období od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, ) a příspěvek na bydlení a péči o dítě ročník 2013 ve výši 5 431 Kč měsíčně. Na účet byly připisovány rovněž příchozí platby od společnosti HUEGLI , právnická osoba, ., a to v nepravidelné výši v rozmezí od 2 720 Kč do 12 400 Kč měsíčně (XII/2020 – 3 917 Kč, I/2021 – 6 237 Kč, II/2021 – 2 720 Kč, III/2021 – 6 194 Kč, IV/2021 – 12 400 Kč, V/2021 – 5 290 Kč, VI/2021 – 11 714 Kč, VII/2021 – 7 653 Kč, VIII/2021 – 8 995 Kč, IX/2021 – 11 906 Kč, X/2021 – 8 166 Kč). Zůstatek na účtu v měsíci prosinec 2020 činil částku 6,15 Kč, v měsíci leden 2021 činil 15,76 Kč, v měsíci únor 2021 částku -96,13 Kč, v měsíci březen 2021 částku 71,73 Kč, v měsíci duben 2021 částku 158,75 Kč, v měsíci květen 2021 částku 8,77 Kč, v měsíci červen 2021 částku 231,03 Kč, v měsíci červenec 2021 částku 9 98,45 Kč, v měsíci srpen 2021 částku -17,62 Kč, v měsíci září 2021 částku 83,68 Kč a v měsíci říjen 2021 částku -859,93 Kč.4. Dopisem ze dne , datum, prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni , datum, s odůvodněním, že žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas (prokázáno dopisem ze dne , datum, ). Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, a to poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne , datum, , výzvou ze dne , datum, , včetně potvrzení o odeslání, předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne , datum, , včetně potvrzení o podání ze dne , datum, .5. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem do 20 000 Kč. Žalovaná načerpala v období od , datum, do , datum, úvěr ve výši 28 705,01 Kč, který však řádně nesplácela. Žalovaný byla upomínána, naposledy předžalobní výzvou k plnění. Žalovaná uhradila žalobkyni na úvěrový účet částku 22 835,76 Kč.6. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně: Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení o.z. nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy – , datum, – , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost relativní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona). Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (SDEU) jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“), aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. SDEU opakovaně rozhodl, že zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí (rozsudek Dominguez, C-282/10), a že vnitrostátní soudy musejí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s cíli směrnice (rozsudek Pohotovosť, C-331/18). Podle rozsudku SDEU OPR