14 C 205/2025-33 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 176,79 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka se sestává z nedoplatku úvěru vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru uzavřené dne 7. 1. 2025 mezi žalovaným a právním předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, alternativně jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Na základě smlouvy čerpal žalovaný na bankovní účet č. , č. účtu, finanční prostředky v celkové výši 52 176,79 Kč, které ovšem do data splatnosti 16. 6. 2025 nevrátil. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to především výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a nahlédnutím do veřejných registrů. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména níže označené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a standardních podmínek úvěrové smlouvy soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti ve vztahu k projednávané věci. Z listiny obsahující informace o žádosti o půjčku (application details) vyplynulo, že účet č. , č. účtu, je žalovaného; žalovaný žije v domácnosti s rodiči (3 osoby celkem), je svobodný, je zaměstnán jako prodavač pokladní s měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč a jeho měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Z úvěrové smlouvy ze dne 7. 1. 2025 má soud za prokázané, že ji žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 7. 1. 2025. Ve smlouvě bylo sjednáno čerpaní peněžních prostředků až do výše 35 000 Kč s možností opakovaného čerpání a měsíčním splácením. Na účtu žalovaného byly dne 7. 1. 2025 načerpány peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, dne 28. 2. 2025 ve výši 1 344 Kč, jak vyplynulo z dokladů o čerpání. Z informací o půjčce (loan application info) se podává, že dne 28. 2. 2025 bylo žalovanému schváleno poskytnutí úvěru ve výši 1 344 Kč. Z faktury a sjetiny transakcí plyne, že k uhrazení zbývá nedoplatek ve výši 34 999,83 Kč. Ze smlouvy na opakované postoupení pohledávek a dodatku č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2021 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 7. 2025 včetně potvrzení o odeslání zásilky vyplynulo, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru a za tímto účelem poskytl své osobní údaje. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 1. 2025 finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, dne 28. 2. 2025 ve výši 1 344 Kč, celkem 36 344 Kč. Dne 17. 2. 2025 činil nedoplatek úvěru po poslední platbě částku 33 655,83 Kč, dne 28. 2. 2025 byly načerpány finanční prostředky ve výši 1 344 Kč, nesplacené jistina úvěru tak činí 34 999,83 Kč. Pohledávka byla smlouvou na opakované postoupení pohledávek postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě nedoplatku. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil.5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalovaná pohledávka. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, tj. 7. 1. 2025 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona).6. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala, nepředložila však k tomu žádné relevantní důkazy, s výjimkou dokumentu obsahujícího informace k žádosti o půjčce, v němž se uvádí, že měsíční příjem žalovaného činí 35 000 Kč, což ovšem nebylo doloženo žádným způsobem. Výpisy z bankovního účtu žalovaného, ani jiné dokumenty, např. potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, z nichž věřitel při ověřování úvěruschopnosti vycházel, nebyly v průběhu řízení označeny, ani předloženy. Žalobkyně se neúčastnila jednání u soudu, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), přestože to v předvolání avizoval. Žalobkyně tak v průběhu řízení neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona, a soudu nezbylo, než s ohledem na zákonnou úpravou a ustálenou soudní judikaturu k této otázce hodnotit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona. Pochybnosti soudu nad tvrzeným ověřováním příjmové a výdajové stránky tak plynou především z absence dokumentů k ověření příjmů, jako je pracovní smlouva, výplatní pásky, výpisy z účtů, nájemní smlouva, list vlastnictví apod., která podpořila důvodnost pochybností soudu o kvalifikovaném přístupu úvěrující společnosti při plnění povinnosti uložené § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.7. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 36 344 Kč, přičemž žalovaný po uzavření smlouvy věřiteli uhradil 1 344,17 Kč, jak vyplynulo z faktury; zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru, na jehož vrácení má žalobkyně nárok, tedy činí 34 999,83 Kč. V této části proto soud podané žalobě vyhověl, včetně příslušenství, a sice zákonného úroku z prodlení, které soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 1. 8. 2025 s ohledem na zaslanou předžalobní upomínku a její doručení žalovanému, od kdy si žalovaný musel být svého prodlení a povinnosti k úhradě dluhu vědom. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod. Ve zbytku soud žalobu z důvodů shora uvedených výrokem II zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. , Anonymizováno, a usnesení KS v Praze ze dne 31.7.2013 čj. , spisová značka, a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávku, ale i příslušenství ke dni rozhodnutí. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobkyně měla úspěch ohledně celkové částky 36 323,11 Kč (jistina 34 999,83 Kč + 1 323,28 Kč). Neúspěch měla naopak ohledně částky 18 684,08 Kč (17 176,96 Kč + 771,93 Kč + 677,66 Kč + 57,53 Kč), ohledně níž byla žaloba zamítnuta. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 55 007,19 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 32,07 % [100 % * (36 323,11 Kč – 18 684,08 Kč)/55 007,19 Kč]. Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky ve výši 32,07 % z částky 13 098 Kč skládající se z: 2 088 Kč (zaplacený soudní poplatek), odměny advokáta za tři úkony právní služby po 3 220 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“), a to převz