14 C 88/2025-132 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 1 981 388 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10.3.2022 smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru, registrační číslo 5500/795805-02/22/01-001/00/R ve znění dodatku ze dne 28.5.2024, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hypoteční úvěr ve výši 2 152 000 Kč za účelem nákupu a rekonstrukce nemovitosti a žalovaný se zavázal vrátil tyto peněžní prostředky v měsíčních anuitních splátkách vždy k 28. dni každého měsíce, s tím, že úvěr měl být splacen nejpozději do 28 let 4 měsíců od první splátky do dočerpání úvěru. K čerpání úvěru došlo dne 15.5.2023. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas, když nejstarší splátka, jež nebyla řádně a včas zaplacena, byla splatná ke dni 28.8.2024. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 981 388 Kč, sjednaného úroku v sazbě 4,19 % ročně v částce 58 448,22 Kč, úroků z prodlení ve výši 7 807,50 Kč a poplatků ve výši 1 698 Kč, tedy příslušenství vyčíslené ke dni 22.4.2025, to vše spolu se sjednaným úrokem 4,19 % ročně z částky 1 981 388 Kč od 23.4.2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 981 388 Kč od 23.4.2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného upomínala, naposledy předžalobní výzvou před podáním žaloby.2. Žalovaný uvedl, že úvěr si bral na koupi a rekonstrukci nemovitosti, s tím, že nedočerpal částku 150 000 Kč. , adresa, 000 Kč, která byla určena na rekonstrukci domu čerpal po částech. Uvedl, že nesporuje uzavření smlouvy o hypotečním úvěru, ani načerpání úvěru ve výši 2 001 000 Kč. Doplnil, že v době podání žádosti o úvěr měl pronajatu jednu mírnost od kamaráda za částku 5 000 Kč měsíčně a jeho čistý příjem ze zaměstnaneckého poměru činil 50 000 Kč měsíčně. Až následně, v době čerpání úvěru začal žít se svou přítelkyní, s níž si pronajal byt za částku 19 000 Kč měsíčně. Úvěr přestal splácet v době, kdy přišel o zaměstnání, což bylo v prosinci 2024. Do léta 2024 řádně hradil splátky hypotečního úvěru, byť se občas dostal do prodlení. Rozhodnutí ponechává na úvaze soudu s tím, že jej nastalá situace velmi mrzí, ale dostal se do patové situace, když se mu nepodařilo nemovitost prodat a závazky z hypoteční úvěrové smlouvy z výtěžku uhradit.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z žádosti o přípravu návrhu smlouvy vyplynulo, že žalovaný ke své osobě uvedl, že je svobodný, je zaměstnán s měsíčním čistým příjmem 50 000 Kč. Žije v nájemním bydlení s nájmem 5 000 Kč měsíčně, vyživovací povinnost nemá. Z potvrzení o výši pracovního příjmu vyplynulo, že žalovaný je od 1.3.2018 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem za polsední tři měsíce 57 015 Kč, za posledních 12 měsíců ve výši 51 719 Kč. Z úvěrové smlouvy, ve znění dodatku včetně jejích příloh (sazebníku poplatků, obchodních podmínek hypotečních spotřebitelských úvěrů, sazebníku), má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyně dne 10.3.2022 smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru. Sjednáno bylo poskytnutí hypotečního úvěru za účelem bydlení – nákupu a rekonstrukce nemovitosti v katastrálním území , adresa, , s úvěrovým rámcem 2 152 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních anuitních splátkách ve výši 10 622,80 Kč vždy k 28. dni každého měsíce. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 4,19 % ročně (čl. III odst. 1 smlouvy), sjednány byly úroky z prodlení z pohledávky po splatnosti, poplatky za správu úvěru a nedodržení smluvních podmínek (čl. IX odst. 5 a 6 smlouvy). Žalovaný čerpal částku 2 000 000 Kč, doposud uhradil na jistinu 18 612 Kč (prokázáno potvrzením o čerpání úvěru dne 5.5.2023, potvrzením o dočerpání úvěru ze dne 9.2.2024ie“, výpisy z úvěrového účtu, historie stavu úvěru, sjetin přehledů plateb). Dopisem ze dne 20.3.2025, včetně potvrzení o odeslání, prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni 19.4.2025 s odůvodněním, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 4.3.2024, 5.8.2024, 31.8.2024, 30.9.2024, 2.9.2024, 30.11.2024 a předžalobní výzvou ze dne 3.1.2025 (prokázáno výzvami, včetně potvrzení o odeslání).4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o hypotečním úvěru s úvěrovým rámcem 2 152 000 Kč. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 4,19 % ročně, poplatek za nedodržení smluvních podmínek ve výši 100 Kč (oprávněné náklady na výzvu k úhradě dlužné částky), 499 Kč (poplatek za výzvu k úhradě dlužné částky), 500 Kč (poplatek za výzvu k plnění smluvních podmínek), sjednány byly úroky z prodlení. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 2 000 Kč (dne 29.3.2022 částku 1 352 000, dne 29.3.2022 částku 448 000 a dne 15.5.2023 částku 200 000), který však řádně nesplácel. Žalovaný byl opakovaně upomínán, naposledy předžalobní výzvou k plnění.5. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně: Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 10.3.2022 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, tj. od 1.10.2024 do 28.5.2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost relativní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona). Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (SDEU) jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“), aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. SDEU mnohokrát rozhodl, že zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí (rozsudek Dominguez, C-282/10), a že vnitrostátní soudy musejí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s cíli směrnice (rozsudek Pohotovosť, C-331/18). Podle rozsudku SDEU OPR Finance, C-679/18 musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brán