17 C 212/2025-30 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . smlouvu o úvěru a poskytla žalované , částka, na její účet s tím, že žalovaná částku vrátí s poplatkem , částka, do , datum, . Žalovaná byla marně upomínána o vrácení této částky, pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná požádala o možnost splátek, měla snahu dluh uhradit, nebyl jí nabídnut splátkový kalendář.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalované byl schválen úvěr v částce , částka, , s tím, že žalovaná splatí jistinu spolu s poplatkem , částka, do , datum, . Smlouva je podepsána elektronicky, je zachycen čas projevení souhlasu a sms kód. Z formuláře pro standartní informace soud nezjistil žádné významné skutečnosti. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, má soud za prokázané, že věřitel žalované odeslal částku , částka, . Ze seznamu postoupených pohledávek a dohody o úplatě má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Z oznámení ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna postupitelem. Z výzvy ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané předžalobní upomínání žalované.4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru dálkovým způsobem. Žalované byla na základě smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou měla spolu s poplatkem vrátit do , datum, . Předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, částku , částka, na účet žalované. Z provedených důkazů soud nezjistil, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyni byla smlouvou postoupena pohledávka za žalovanou, oznámení této skutečnosti žalované postupitelem bylo prokázáno. Žalovaná byla upomínána o zaplacení.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalované úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě z navržených důkazů nevyplynulo, jakým způsobem věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, žalobkyně tvrdila splnění této povinnosti pouze obecně. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, která žalované byla poskytnuta jako jistina úvěru. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalované oznámena. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, . Žalobkyně požadovala vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od , datum, , když v této době již byla žalovaná v prodlení se zaplacením, neboť věděla, že do této doby má splatit celou částku. Důkazní břemeno ohledně možností a schopností žalované částku vrátit nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalovaná, která zůstala nečinná.9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla i při započtení příslušenství v řízení úspěšnější, proto ji soud přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, a to , částka, za jeden úkon nezastoupeného účastníka (vyjádření k žalobě) podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod.