17 C 214/2025-30 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným po prověření jeho úvěruschopnosti uzavřela dne , datum, předchůdkyně žalobkyně Emmas , právnická osoba, . smlouvu o úvěru a poskytla žalovanému , částka, na jeho účet s tím, že žalovaný částku vrátí s poplatkem , částka, a úrokem , částka, do , datum, . Žalovaný byl marně upomínán o vrácení této částky, pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byl schválen úvěr v částce , částka, , s tím, že žalovaný splatí jistinu spolu s poplatkem , částka, a úrokem , částka, do 30 dnů. Smlouva je podepsána elektronicky, je zachycen čas projevení souhlasu a kód. Z formuláře pro standartní informace soud nezjistil žádné významné skutečnosti. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, má soud za prokázané, že věřitel žalovanému odeslal částku , částka, . Z informací o vlastníkovi účtu má soud za prokázané, že účet byl žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Z oznámení ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn postupitelem. Z výzvy ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané předžalobní upomínání žalovaného.4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru dálkovým způsobem. Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta částka , částka, na jeho účet, kterou měl spolu s poplatkem a úrokem vrátit do 30 dnů. Předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, částku , částka, na účet žalovaného. Z provedených důkazů soud nezjistil, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyni byla smlouvou postoupena pohledávka za žalovaným, oznámení této skutečnosti žalovanému postupitelem bylo prokázáno. Žalovaný byl upomínána o zaplacení.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě z navržených důkazů nevyplynulo, jakým způsobem věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně tvrdila splnění této povinnosti pouze obecně. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením jím uvedených příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř., ač v předvolání tuto potřebu avizoval. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, která žalovanému byla poskytnuta jako jistina úvěru. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalovanému oznámena. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, . Žalobkyně požadovala vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od , datum, , když v této době již byl žalovaný v prodlení se zaplacením, neboť věděla, že do této doby má splatit celou částku. Důkazní břemeno ohledně možností a schopností žalovaného částku vrátit nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalovaný, který zůstal nečinný.9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla při započtení příslušenství úspěšná z 69 % a neúspěšná z 31 %. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni část nákladů řízení v částce , částka, , což odpovídá 38 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po , částka, dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. ( advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po , částka, dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce , částka, , celkem náklady , částka, . Podmínky § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně coby advokáta.10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod.