17 C 216/2025-45 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne , datum, s možností čerpání až do výše , částka, v období od , datum, do , datum, . Žalovaný čerpal úvěr dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, . Žalovaný nesplácel úvěr řádně, splatil , částka, , byl marně upomínán a žalobkyně emailem ze dne , datum, informovala žalovaného, že smlouvu vypovídá. Žalobkyně požadovala kromě jistiny i zákonný úrok z prodlení, poplatek za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvní úrok , částka, , poplatek za službu Presto , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalovaný poskytl žalobkyni své kontaktní údaje, prohlásil, že uvedl pravdivé informace o svých finančních závazcích, které ve smlouvě nejsou blíže specifikovány, žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout až , částka, a žalovaný se zavázal ke splácení spolu s úrokem a poplatky v denních splátkách. Předpis splátek dokládá předepsané splátky. Z autorizace ověření totožnosti a BankID výpisu má soud za prokázané, že žalovaný smlouvu podepsal prostým elektronickým podpisem prostřednictvím služby BankID, kterou byla ověřována totožnost žalovaného přes jeho mobilní telefon. Z principů posuzování úvěruschopnosti soud nemá za prokázaná konkrétní zjištění ohledně úvěruschopnosti přímo žalovaného. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný věřiteli uvedl, že žije sám, má měsíční příjem , částka, , věřitel uvedl ověřený příjem , částka, , má výdaje na bydlení , částka, , na půjčky , částka, , další zbytné výdaje , částka, , nezbytné , částka, . Věřitel počítal rezervu na výdaje , částka, , spočetl minimální výdaje , částka, , disponibilní příjem , částka, a posoudil prověření jako úspěšné. Z výpisu identifikovaných příjmů má soud za prokázané, že žalobkyně zjistila výši čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši , částka, , a to posouzením příjmových transakcí na účtu žalovaného. Z přehledu vyplacených bankovních transakcí má soud za prokázané, že žalobkyně na účet uvedený ve smlouvě poukázala dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, . Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, má soud za prokázané, že částky poukázané žalobkyní byly připsány na účet vedený na jméno žalovaného. Z údajů o poskytovateli úvěru, z informací pro spotřebitele, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů a všeobecných obchodních podmínek soud nezjistil pro věc významné skutečnosti. Z upomínky ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného upozornila na prodlení se splácením a úvěr zesplatnila. Z výzvy ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané další upomínání žalovaného před podáním žaloby.4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru elektronickým způsobem, žalovaný projevil souhlas prostým elektronickým podpisem. Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta postupně částka celkem , částka, na jeho osobní účet u peněžního ústavu. Žalobkyně zjistila údaje o jeho osobě, příjmech a výdajích a ověřila jeho příjmové transakce na účtu. Vyzvala žalovaného ke splácení a úvěr vypověděla.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smluv mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě si žalobkyně ověřila příjmové položky na účtu žalovaného a získala od něj informace o životní situaci a výdajích. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost a to ověřením příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Žalobkyně dle soudu neprověřila úvěruschopnost řádně, nijak neověřila žalovaného skutečné náklady na bydlení, energie, v jaké výši má další závazky, které uvedl, že splácí, jaká je jeho platební morálka, mohla ověřit osobu žalovaného lustrací v dostupných veřejných rejstřících, požadovat výpisy z účtu, kde je zjistitelné, zda žalovaný není předlužený. Pouhé posouzení příjmových položek na účtu neprokazuje pravidelný soustavný příjem. Žalovaný tvrdil příjem , částka, a uváděl výdaje ve výši , částka, . Žalobkyně měla mít pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř., ač nutnost takového poučení v předvolání avizoval. Žalobkyně tedy neprokázala, že jako věřitel splnila svou povinnost podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.9. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o.z. právo na vrácení peněžité částky, která žalovanému byla poskytnuta jako jistina úvěru ponížená o částku , částka, , kterou dle tvrzení žalobkyně splatil. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, . Soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od , datum, do zaplacení, když v této době již byl žalovaný prokazatelně v prodlení poté, co jej žalobkyně doručenou výzvou vyzvala k platbě. Ohledně případné nemožnosti splatit jistinu v této lhůtě tíží břemeno tvrzen