17 C 260/2025-35 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení, částky , částka, jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty ve výši , částka, . Uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dne , datum, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni kromě jistiny , částka, a po navýšení také , částka, ještě poplatek , částka, do , datum, . Žalovaný nesplatil žádnou částku. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny, sjednaného poplatku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky , částka, za zaslané výzvy, smluvní pokutu , částka, a zákonný úrok z prodlení. Před uzavřením smlouvy s žalovaným prověřovala jeho úvěruschopnost dotázáním se na jeho poměry a nahlédnutím do relevantních databází.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že smlouvy žalobkyně uzavírá na dálku prostřednictvím webových stránek a sms, k podpisu dochází zadáním unikátního PIN kodu. Z dodatku ke smlouvě ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný téhož dne zadal PIN a souhlasil se zněním smlouvy o zápůjčce, zapůjčil si , částka, k již předchozí zápůjčce a celková výše zápůjčky tak bude činit , částka, , strany si dohodly zaplacení poplatku a tyto se zavázal žalovaný splatit do , datum, . Z výpisu o platbě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně zaslala částku , částka, označenou rodným číslem žalovaného a dne , datum, částku , částka, označenou rodným číslem žalovaného. Protokol o vlastnictví účtu prokazuje, že žalovaný byl vlastníkem účtu, na který žalovaná částky poukazovala. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, má soud za prokázané, že na účet žalovaného byly obě platby se shodným variabilním symbolem připsány. Z upomínek z , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, má soud za prokázané upomínání žalovaného o zaplacení žalobkyní, dále žalovaného vyzvala před podáním žaloby dne , datum, , jak dokládá výzva a podací lístek.4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel dálkovým způsobem s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jeho účet žalobkyně zaslala postupně ve dvou platbách částku , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit do , datum, . Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost dlužníka před poskytnutím úvěru, nepředložila však důkazy, které by osvědčily jakékoli dotázání se žalovaného na jeho situaci, případně prověření těchto skutečností z iniciativy přímo věřitele. Žalovaný byl upomínán o zaplacení.5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že prověřila schopnost žalovaného zápůjčku splácet, že se dotazovala na jeho poměry a provedla lustraci v dostupných rejstřících. Důkazy k těmto tvrzením žádné nenavrhla. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je třeba předložit důkazy k prokázání jejích tvrzení, ač v předvolání soud avizoval, že hodlá žalobkyni v tomto smyslu poučit, jedná se o poučení poskytované zásadně při jednání. Žalobkyně tedy neprokázala, že splnila svou povinnost podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o zápůjčce soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti věřitelem ex offo.6. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla jako jistinu, jak bylo prokázáno. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, . Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení mimo jiné i jistiny ve smluvené lhůtě, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od , datum, do zaplacení, když v této době již byla žalovaný prokazatelně v prodlení a věděl, že má v této lhůtě vrátit i jistinu. Ohledně případné nemožnosti splatit jistinu v této lhůtě tíží břemeno tvrzení a důkazní žalovaného, který se však v řízení nijak nebránil. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla při započtení příslušenství úspěšná z 53,6 % a neúspěšná z 46,4 %. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni část nákladů řízení v částce , částka, , což odpovídá 7,2 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po , částka, dle §14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po , částka, dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupkyně žalobkyně a jejích hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. v částce , částka, , celkem náklady , částka, . Podmínky § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně coby advokáta.8. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal důvod k jinému postupu.