5 C 285/2025-12 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky 535 420 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovanou byly v období od , datum, do , datum, uzavřeny ústní smlouvy o zápůjče, na základě nichž žalobce zapůjčil žalované částku 570 420 Kč, které poukázal na žalovanou uvedený bankovní účet , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splácet podle svých možností, což ale nedodržela. Žalobce proto smlouvy o zápůjčce vypověděl s šestitýdenní výpovědní dobou, která uplynula dne , datum, . Žalovaná však vrátila toliko 35 000 Kč ve splátkách po 5 000 Kč.Žalovaná svůj dluh vůči žalobci výslovně uznala a vzhledem k nepříznivé finanční situaci požádala, aby jí bylo umožněno splácet dlužnou částku ve splátkách v reálně udržitelné výši.Dle § 153a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.).Soud v daném případě dospěl soud k závěru, že jsou dány podmínky k postupu dle shora citovaných ustanovení. Žalovaná výslovně uznala nárok, který je proti ní žalobou uplatňován (§ 153a odst. 1 o. s. ř.) a ve věci je možné uzavřít a schválit smír, neboť se jedná o věc, která svou povahou připouští uzavření a schválení smíru (§ 153a odst. 2 o. s. ř) a není v rozporu s právními předpisy (nepříčí se kogentním ustanovením zákona).Po právní stránce soud posoudil následovně: Žalobce a žalovaná mezi sebou uzavřeli smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), na základě kterých žalobce žalované zapůjčil částku 570 420 Kč, žalovaná vrátila toliko částku 35 000 Kč a s úhradou částky 535 420 Kč je v prodlení. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl rozsudkem pro uznání tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.S ohledem na nepříznivou finanční situaci žalované jí bylo umožněno plnění ve splátkách, a to pod sankcí jejich ztráty, to znamená, že v případě nezaplacení, byť jen jediné splátky řádně (v celé výši) a včas, se stane splatnou celá zbývající část dosud nesplacené dlužné částky.Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu přísluší vůči žalované náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobci, který byl v řízení zastoupen advokátkou, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 54 147 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 21 417 Kč a z odměny advokátky žalobce vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 535 420 Kč za 3 úkony právní ve výši 10 460 Kč/úkon dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen. „a.t.“), paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a.t. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupen advokátkou, uložil soud žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo k rukám této advokátky dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Rovněž u nákladů řízení bylo žalované umožněno s ohledem na její nepříznivou finanční situaci plnění ve splátkách, a to pod sankcí jejich ztráty.