15 C 24/2026-58 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách č. , hodnota, . Dne , datum, , resp. , datum, , na základě žádosti o povolení debetního zůstatku se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, který umožňoval žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zejména zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Protože se žalovaný ocitl v nepovoleném debetním zůstatku na účtu, vyzvala banka žalovaného k úhradě nepovolené přečerpání účtu v aktuální výši 17 402,24 Kč. Žalovaný přesto svůj dluh neuhradil, a proto banka prohlásila celý úvěr ihned za splatný ke dni , datum, , a žalobkyně požaduje přiznat částku 17 402,24 Kč poplatky ve výši 3 500 Kč, úroky z prodlení ve výši 1 176,85 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Na dlužnou částku žalovaný doposud ničeho nezaplatil, přestože mu byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř“).3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách č. , hodnota, (prokázáno smlouvu o bankovních produktech a službách č. , hodnota, ze dne , datum, ). Dne , datum, , resp. , datum, , na základě žádosti o povolení debetního zůstatku se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, který umožňoval žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zejména zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. (prokázáno smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne , datum, , dispozicí ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze , datum, včetně produktových podmínkách s účinností ke dni , datum, , a sazebníku poplatků za produkty, žádostí o povolení debetního zůstatku dne , datum, ). Žalovaný však své povinnosti z uzavřených smluv neplnil, proto byl opakovaně ke splnění vyzýván (prokázáno platební historií, upomínkou ze dne , datum, , , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , upozorněním před prohlášením úvěru za splatný ze dne , datum, , a ze dne , datum, ), a z tohoto důvodu právní předchůdce žalobkyně následně prohlásil celou svou pohledávku splatnou ke dni , datum, a vyzval k její úhradě (prokázáno oznámení o zesplatnění ze dne , datum, ). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Přes další výzvu k plnění zaslanou žalovanému právním zástupcem žalobkyně, žalovaný dosud na zažalovanou pohledávku ničeho nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne , datum, ).4. V řízení tak bylo ohledně skutkového stavu zjištěno, že žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet a následně na základě žádosti žalovaného mu bylo povoleno přečerpání účtu (kontokorentní úvěr až do výše 15 000 Kč). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému povolené přečerpání účtu do uvedeného limitu a žalovaný zajistit na účtu dostatek disponibilních prostředků k jeho hrazení, přičemž žalovaný jej nesplácel řádně a včas. Z tohoto důvodu byl právním předchůdcem žalobkyně upomínán a následně byl celý úvěr v souladu se smluvními ujednáními ke dni , datum, zesplatněn. Přes opakované výzvy nebylo na zažalovanou pohledávku ničeho uhrazeno. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží zažalovanou částku a příslušenství.5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z.s.ú.“), ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k tomu sdělila, že jeho úvěruschopnost posoudil právní předchůdce s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Výši příjmů a výdajů žalovaného ověřil na základě odborné kontroly finančních toků na jeho bankovním účtu za období posledních měsíců před poskytnutím úvěru. Právě informace z bankovních účtů za dostatečně dlouhou dobu považuje žalobkyně za skutečně materiální důkazy, které jsou objektivně spolehlivé a plní nejvyšší možnou měrou kritérium spolehlivosti informací nutných pro posouzení úvěruschopnosti, za zachování kritéria přiměřenosti, které ohraničuje informace a podklady, které může ještě po klientech nebo potencionálních klientech požadovat. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, prověřil výši závazků a platební morálku žalovaného z databází úvěrových registrů, přičemž nezjistil, že by žalovaný měl v době žádosti o úvěru negativní záznam týkající se jeho platební morálky. Příjem žalovaného ve výši 26 800 Kč ověřil z jeho účtu, který byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného, a to dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného za období 12/2021-3/2022). Na základě porovnání příjmů a výdajů dospěl právní předchůdce žalobkyně k platební kapacitě žalovaného, která byla dostatečná. Dále nebylo z transakcí žalovaného, CBCB, interních dokumentů, delikvencí ani insolvenčního rejstříku nezjištěno žádné negativní informace či rizikové faktory. Soud posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně hodnotí jako adekvátní, když přihlédl jak výši příjmů a výdajů žalovaného, tak k výši poskytovaného úvěru a výši jeho splátky.8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. při nepřekročení jejího žalobního návrhu. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.9. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobkyně podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako „zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podala u zdejšího soudu „shodné“ žaloby např. pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, , atd. Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu.10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 837 Kč (zaplacený soudní poplatek),- Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zasto