20 C 37/2026-41 – Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví ke shora uvedené nemovitosti a jejího prodeje ve veřejné dražbě.2. Žalovaný se nepostavil proti zrušení spoluvlastnictví, navrhl však jeho vypořádání přikázáním společné nemovitosti do vlastnictví žalobkyně.3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně a žalovaný jsou v katastru nemovitostí zapsaní jako spoluvlastníci dotčené nemovitosti – žalobkyně s podílem 5/12 a žalovaný s podílem 7/12 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Byty se v , adresa, prodávají v průměru za 51 667 Kč za m2 a nabízí se v průměru za 81 912 Kč za m2 (prokázáno cenovou mapou a inzercí na portálu sreality.cz).4. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.5. Soud vyhověl návrhu žalobkyně na zrušení spoluvlastnictví, jehož povaha je čistě dobrovolná a žalobkyně nemůže být nucena v něm setrvávat. Bez významu je proto skutečnost, že žalovaný měl zájem dále jednat např. o společném prodeji nemovitosti.6. Společná nemovitost je bytovou jednotkou, kterou z povahy věci nelze reálně rozdělit. Rozdělení jednotky brání i spory účastníků řízení ohledně její správy, které předznamenávají případné problémy při užívání nemovitosti po rozdělení.7. Žalobkyně výslovně uvedla, že nemá zájem o nabytí společné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví a soud jí nemůže svým rozhodnutím vlastnické právo vnutit. Žalovaný navrhl prodej ve veřejné dražbě poté, co bylo postaveno na jisto, že by nebyl schopen sehnat prostředky dostačující k zaplacení náhrady za podíl žalobkyně.8. Protože společnou nemovitost nelze rozdělit a žádný z účastníků nemá zájem nebo prostředky k tomu, aby ji soud mohl přikázat do jeho vlastnictví, nezbylo než nařídit prodej ve veřejné dražbě. Výtěžek prodeje si účastníci řízení rozdělí podle velikosti svých spoluvlastnických podílů.9. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 o.s.ř.) je u obou účastníků řízení stejný, neboť výsledkem řízení je pouze redistribuce majetku mezi účastníky bez změny jejich podílů na něm. Způsob vypořádání, k němuž soud nakonec přistoupil, z tohoto pohledu nehraje roli. Žalobkyně a žalovaný proto vůči sobě navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení.