4 C 252/2021-58 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokovým navýšením 102,66 % ročně, a to v 18 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný úvěr nesplácel, došlo proto k automatickému zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný doposud neuhradil na úvěrový dluh ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny [částka], sestávající z původní jistiny [částka] a dlužného úroku přirostlému ke dni zesplatnění v částce [částka], dále smluvní pokutu v částce [částka], náklady v souvislosti s prodlením žalovaného v částce [částka], smluvní pokutu v částce [částka], úhradu za pojištění schopnosti splácet v částce [částka] a úrok ve výši 102,66 % ročně z jistiny od [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání dne [datum] se nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Soud provedl žalobkyní předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce [částka] a žalovaný se zavázal splatit jej v 18 měsíčních splátkách [částka] (tj. celkem [částka]). Úroková sazba byla sjednána na 102,66 % ročně. Součástí smlouvy je splátkový kalendář, rozepisující jednotlivé splátky a jejich splatnost. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka [částka] připsána na účet žalovaného dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, dopisem ze dne mu bylo oznámeno zesplatnění úvěru a byl vyzván k úhradě celého dluhu. Žalovaný byl opětovně vyzýván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši 102,66 % ročně je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank pro obdobné spotřebitelské úvěry se pohybují kolem 15 – 20 % ročně. Soud posoudil smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 588 o. z. jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy, přičemž tato neplatnost působí od počátku. Dále je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] a judikatury [anonymizována dvě slova] dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného, který tedy text smlouvy těžko mohl ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Předchůdce žalobkyně si ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr zjišťoval, jak ostatně sama žalobkyně tvrdí a jak vyplývá i z provedených důkazů (hodnocení klienta, potvrzení o příjmech žalovaného, výpisy z registrů dlužníků…). Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu a autonomie vůle subjektů tak nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry [název soudu], prezentované např. v rozhodnutích čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] či [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a [číslo jednací]. Zdejší soud neshledal jakýkoli důvod se od stanoviska [název soudu] odchylovat. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku [částka], aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud ničeho neuhradil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění, k níž došlo dopisem ze dne [datum], který byl dle poštovního archu odeslán dne [datum] a za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum]. Po uplynutí věřitelem poskytnuté patnáctidenní lhůty k plnění od odeslání upomínky se žalovaný ocitl v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Na náklady řízení se vztahuje § 142 odst. 2 o. s. ř., v daném případě měl převážný procesní úspěch žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.