7 C 1/2020-60 — Okresní soud v Klatovech

<b>Jednoduché odůvodnění:</b> 1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody, jíž žalovaný žalobkyni způsobil na motorovém vozidle, jež měl žalovaný v nájmu, přičemž v době vzniku škody byl žalovaný u žalobkyně zaměstnán na základě dohody o pracovní činnosti ze dne [datum]. 2. Žalovaný se v průběhu řízení k nároku nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval. 3. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě dohody o pracovní činnosti ze dne [datum], a to s pracovním zařazením na pozici [anonymizována dvě slova] s řízením vozidla. Pracovní poměr trval od [datum] do [datum]. 4. Soud má dále za prokázané, že žalovaný dne [datum] v obci [obec] poškodil služební vozidlo, které řídil, kdy došlo k poškození jeho pravého zpětného zrcátka. Zprávu o nehodě žalovaný podepsal. 5. V době nehody bylo vozidlo ve vlastnictví leasingové [právnická osoba] [anonymizováno]. 6. Škoda na vozidle, kterou způsobil žalovaný, byla vyčíslena na částku [částka] [právnická osoba] poskytla pojistné plnění ve výši [částka]. Žalovaný tak byl povinen uhradit pouze spoluúčast ve výši [částka]. 7. Žalovaný v rozhodném období dosahoval průměrného hrubého výdělku ve výši [částka], proto mu byla v souladu s ustanovením § 257 zákoníku práce předepsána k náhradě škody celá částka ve výši [částka]. Škodu však žalovaný neuhradil. 8. Podle ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce platí, že zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 9. Podle ust. § 257 odst. 2 zákoníku práce platí, že výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. 10. Soud na základě výše uvedených zjištění proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni škodu ve výši [částka], jíž žalovaný způsobil svojí nedbalostí, když výše škody nepřesáhla sazbu určenou v ust. § 257 odst. 2 zákoníku práce. Proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 11. Spolu s dlužnou jistinou zaplatí žalovaný žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši upravené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a náklady řízení v celkové výši [částka] ([částka] soudní poplatek, [částka] za dva režijní paušály po [částka]). 12. Lhůtu k plnění tímto rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. 13. V souladu s ust. § 115a soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.