4 C 204/2022-53 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokovým navýšením [anonymizováno] ročně, a to ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný úvěr nesplácel, došlo proto k automatickému zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný doposud neuhradil na úvěrový dluh ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny [částka] (původní jistina společně s úrokem z úvěru ke dni zesplatnění), smluvní pokuty v částce [částka] a [částka], nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v částce [částka] a úroku za poskytnutí úvěru od [datum] do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání dne [datum] se nedostavil, ačkoli měl předvolání doručeno do vlastních rukou dne [datum], soud proto jednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Soud provedl žalobkyní předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce [částka] a žalovaný se zavázal splatit jej ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] (tj. celkem [částka]). Úroková sazba byla sjednána na [anonymizováno] ročně. Součástí smlouvy je splátkový kalendář, rozepisující jednotlivé splátky a jejich splatnost. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka [částka] připsána na účet žalovaného dne [datum]. Dopisy ze dne [datum] a [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Žalovaný byl opětovně vyzýván k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] a předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši [anonymizováno] ročně je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank pro obdobné spotřebitelské úvěry se pohybují kolem [anonymizováno] – [anonymizováno] ročně. Soud posoudil smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 588 o. z. jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy, přičemž tato neplatnost působí od počátku. Dále je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13 EHS a judikatury [anonymizováno] soudního [anonymizováno] považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného, který tedy text smlouvy těžko mohl ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Předchůdce žalobkyně si ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr zjišťoval, jak ostatně sama žalobkyně tvrdí a jak vyplývá i z provedených důkazů (hodnocení klienta, potvrzení o příjmech žalovaného, výpisy z registrů dlužníků…). Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu a autonomie vůle subjektů tak nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku [částka], aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud na svůj závazek ničeho neplnil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění, tj. lze akceptovat datum [datum], od něhož žalobkyně úrok požaduje. Úrok z prodlení žalobkyni náleží na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku, smluvních pokut a dalších nákladů jako nedůvodný zamítnut, neboť veškeré tyto náklady nebyly platně sjednány. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně měla v tomto sporu úspěch ze [anonymizováno] a neúspěch z [anonymizováno], má proto nárok na [anonymizováno] nákladů řízení (dle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2717/2008 je pro rozhodování o nákladech řízení dle míry úspěchu ve věci nutno zvážit míru úspěchu v celém sporu, tedy i ohledně příslušenství pohledávky). Náklady žalobkyně představují odměnu za [anonymizováno] úkony právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. po [částka] (tj. [částka]), [anonymizováno] režijní paušál po [částka] dle § 13 téže vyhlášky (tj. [částka]), dále vznikly zástupci žalobkyně náklady cestovného na trase [obec] – [obec] a zpět v částce [částka], náklady za promeškaný čas v rozsahu [anonymizována dvě slova] po [částka] (tj. [částka]) dle § 14 téže vyhlášky, [anonymizováno] DPH v částce [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a soudní poplatek ve výši [anonymizována dvě slova], tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku [částka], [anonymizováno] z této částky pak představuje částku [částka]. Náklady řízení zaplatí žalovaný v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).