4 C 302/2021-46 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku [částka] se současným závazkem žalovaného zaplatit poplatek ve výši [částka], úvěr byl splatný ke dni [datum]. Žalovaný úvěr nesplatil a následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný dluží žalobkyni celkem částku [částka], tedy jistinu i poplatek v plné výši. K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny dne [datum]. Soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], uzavřené formou elektronické komunikace, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku [částka], žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s poplatkem ve výši [částka] ve lhůtě do [anonymizováno] dnů. Z potvrzení o provedení transakce je zřejmé, že žalovaný obdržel částku [částka] na účet dne [datum]. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný byl upomínán žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako„ Smlouva o úvěru“ a dospěl k závěru, že celý tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Dle uzavřené smlouvy žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázal se zaplatit věřiteli úrok 40 % a blíže nespecifikovaný poplatek v částce [částka], v součtu tedy zaplatit částku cca o 110 % vyšší, než byl poskytnutý úvěr. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být adekvátní úrok, svou odměnu nadále navyšoval o poplatky, až tato v souhrnu tvoří více než dvojnásobek půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není vůbec zřejmé, jak byl poplatek určen, proč byl určen právě v této výši, jaký je jeho účel, co má pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatku a jeho nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tento poplatek za rozporný s dobrými mravy, což způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť požadované náklady spotřebitelského úvěru nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č. j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, č. j. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, č. j. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u odkupovaných pohledávek. Názor krajského soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. V daném případě žalovaný žalobkyni na pohledávku z této smlouvy ničeho neuhradil, byla mu proto výrokem I. uložena k úhradě částka [částka]. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění realizována dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku věřitel odeslal téhož dne a poskytl ve výzvě žalované lhůtu 3 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o. z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum] a s ohledem na třídenní lhůtu se žalovaný ocitl v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl (výrok II.). Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., úspěch účastníků byl přibližně rovnocenný, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů nárok. Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod 2 ve spojení s položkou [číslo] bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].