4 C 35/2022-45 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku [částka] se současným závazkem žalované vrátit částku [částka] (navýšeno o poplatky v celkové částce [částka]), a to v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila žalobkyni doposud částku [částka], žalobkyně požaduje pouze částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku [částka] se současným závazkem žalované vrátit částku [částka] (navýšeno o poplatky v celkové částce [částka]), a to v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila žalobkyni doposud částku [částka], žalobkyně požaduje pouze částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení žalované. K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaná se nedostavila, předvolání se žalobou měla doručeny fikcí dne [datum]. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř. [anonymizována dvě slova] žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku [částka], žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně s poplatkem ve výši [částka], celkem tedy [částka], a to v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaná uhradila na pohledávku z této smlouvy částku [částka]. Žalovaná byla upomínána žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku [částka], žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně s poplatkem ve výši [částka], celkem tedy [částka], a to v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaná uhradila na pohledávku z této smlouvy částku [částka]. Žalovaná byla upomínána žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listin označených jako„ Smlouva o půjčce“ a dospěl k závěru, že oba tyto právní úkony je nutné hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. platného a účinného do 31. 12. 2013 za užití § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. Dle obou uzavřených smluv žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázala se zaplatit věřiteli tzv. souhrnný poplatek v částce [částka], v součtu tedy zaplatit částku [částka]. Soud pokládá za zcela neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být úrok, svou odměnu nadále navyšoval o poplatek, který činí [anonymizováno] půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není vůbec zřejmé, jak byl poplatek určen, proč byl určen právě v této výši, co má pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Má-li tzv. souhrnný poplatek představovat odměnu za půjčené peněžní prostředky, pak je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká a zároveň je zřejmé z okolností věci, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel peněžní prostředky žalované nepůjčil. Z uvedeného nelze než uzavřít, že neplatná je celá smlouva o půjčce, neboť požadovaný souhrnný poplatek ve výši [částka] nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli jednak rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které se zabývá problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí, a dále také např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které dopadá na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek od společnosti [právnická osoba] (typově shodné smlouvy). Názor krajského soudu na problematiku souhrnných poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. S ohledem na závěr o neplatnosti obou smluv o půjčce soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši celkem [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. V daném případě žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku [částka], zbývá jí tedy na obě smlouvy doplatit částku [částka], jak žalobkyně správně požaduje. Soud proto výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit uvedenou částku společně se zákonným úrokem z prodlení, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum], který dle podacího lístku věřitel odeslal dne [datum] a poskytl ve výzvě žalované lhůtu [anonymizováno] dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o. z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum] a s ohledem na desetidenní lhůtu se žalovaná ocitla v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 517 odst. 2 zákona [číslo]. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbytku zákonného úroku z prodlení za předešlá období soud nárok žalobkyně zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smluv a tím i absenci ujednání o době plnění se mohla žalovaná ocitnout v prodlení až poté, co byla věřitelem o plnění požádán (§ 563 z. č. 40/1964 Sb.). Za výzvu k úhradě soud pokládá oznámení o postoupení pohledávky, žádná dřívější soudu doložena nebyla. Věřitel v tomto dopise poskytl žalované lhůtu [anonymizováno] dnů k úhradě dluhu, až po jejím uplynutí, tj. [datum], mohlo tedy nastat prodlení žalované. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., procesní úspěch účastníků byl s ohledem na nedůvodně žalované příslušenství přibližně rovnocenný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod 2 ve spojení s položkou [číslo] bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce [částka] z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].