4 C 39/2022-60 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o [anonymizováno] [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku [částka] se současným závazkem žalovaného vrátit tuto částku společně s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku [částka]. Dne [datum] žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] druhou smlouvu o [anonymizováno] téhož čísla, která je dodatkem shora uvedené smlouvy, kdy předchozí závazek smluvních stran byl upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku [částka], kterou se žalovaný zavázal splatit formou [anonymizováno] měsíčních splátek po [částka], tj. zavázal se splatit jistinu [částka] a kapitalizovaný úrok [částka], celkem tedy částku [částka]. Žalovaný [anonymizováno] řádně nesplácel. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky žalovaný dlužil na jistině částku [částka], na nesplaceném úroku částku [částka], na nesplacené smluvní pokutě částku [částka] a na nákladech upomínání [částka], celkem [částka]. K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny [anonymizováno] dne [datum], soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému [anonymizováno] částku [částka], žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s [anonymizováno] navýšením [anonymizováno] ročně v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka], tj. celkem splatit [částka]. Z listiny označené jako smlouva o [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému [anonymizováno] částku [částka], žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s úrokovým navýšením [anonymizováno] ročně v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka], tj. celkem splatit [částka]. Jak bylo zjištěno z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] poukázala na účet žalovaného dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], celkem tedy [částka]. Shodné údaje vyplývají i ze žalobkyní předložené platební historie ([číslo listu]). Z platební historie je dále zřejmé a žalobkyně shodně uvádí, že žalovaný doposud na předmětný [anonymizováno] závazek uhradil celkem částku [částka]. Žalovaný byl upomínán právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní o úhradu dluhu dopisy ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listin označených jako„ Smlouva o [anonymizováno]“ a dospěl k závěru, že oba tyto právní úkony je nutné hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Dle uzavřené smlouvy ze dne [datum] žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázal se zaplatit věřiteli úrok ve výši [anonymizováno] ročně, v součtu tedy částku [částka]. Dle uzavřené [anonymizováno] smlouvy téhož čísla ze dne [datum], kterou lze pokládat za dodatek původní [anonymizováno] smlouvy, žalovaný akceptoval poskytnutí jistiny [částka], kterou se zavázal splatit společně s úrokem [anonymizováno] ročně, celkem částku [částka]. Soud dospěl k závěru, že úrok ujednaný ve smlouvě ze dne [datum] ve výši [anonymizováno] ročně i úrok sjednaný ve smlouvě ze dne [datum] (dodatku) ve výši [anonymizováno] ročně je nutné hodnotit jakožto úroky v rozporu s dobrými mravy, neboť jejich výše vícenásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank pro obdobné spotřebitelské úvěry se pohybují kolem 15 – 20 % ročně. Soud posoudil smlouvu o úvěru a její dodatek ve smyslu ust. § 588 o. z. jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy, přičemž tato neplatnost působí od počátku. Dále je nutno uvést, že smlouva vč. dodatku byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13 EHS a judikatury [anonymizováno] soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného, který tedy text smlouvy těžko mohl ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Od poskytovatele [anonymizováno] se očekává požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti [anonymizováno] má odpovídat jeho ekonomickému riziku. Úroky v této výši odporují dobrým mravům a takové jednání nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle subjektů. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu a autonomie vůle subjektů tak nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal jakýkoli důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. S ohledem na neplatnost smlouvy o [anonymizováno] (a jejího dodatku) soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal od právního předchůdce žalobkyně celkem částku [částka], aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud uhradil částku [částka], uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění, k níž došlo poprvé dopisem ze dne [datum], který byl odeslán dne [datum] a za užití § 573 o. z. pokládán za doručený dne [datum]. Po uplynutí věřitelem poskytnuté desetidenní lhůty k plnění se žalovaný ocitl v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše [anonymizováno] § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbytku soud nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl (výrok II.), neboť ani obchodní úrok ani smluvní pokuta nebyly s ohledem na absolutní neplatnost smluv platně ujednány. Soud zamítl i nárok na úroky z prodlení před [datum], neboť s ohledem na absolutní neplatnost smluv a tím i absenci ujednání o době plnění se mohl žalovaný ocitnout v prodlení až poté, co byl věřitelem o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Za výzvu k úhradě soud pokládá oznámení o postoupení pohledávky, žádná dřívější výzva vztahující se k celému dluhu včetně dokladu o jejím odeslání soudu doložena nebyla. Věřitel v tomto dopise poskytl žalovanému lhůtu 10 dnů k úhradě dluhu, až po jejím uplynutí, tj. [datum], mohlo tedy nastat prodlení žalovaného. Na náklady řízení se vztahuje § 142 odst. 2 o. s. ř., v daném případě měl převážný procesní úspěch žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod 2 ve spojení s položkou [číslo] bod 1b) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce [částka] z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].