5 C 164/2022-38 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacením částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období do [datum] a dále tento požadovala z částky [částka] ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení, požadovala dále úrok ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným [datum] smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému hotovost ve výši [částka] v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatku ve výši [částka] uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední ve výši [částka]. Žalovaný však uhradil toliko [částka]. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný dopisem informován. Žalobou uplatněná částka proto tvoří jistinu ve výši [částka], poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši [částka], smluvní pokuta ve výši [částka] a sankční poplatky ve výši [částka]. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u něj byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu, jež byl přílohou uvedené smlouvy, v němž figuruje pohledávka za žalovaným. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum], který byl [datum] dán k poštovní přepravě (jak doloženo oznámením i podacím lístkem). Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě v den podpisu smlouvy žalovaným předal žalovanému hotovost ve výši [částka]. Uvedené bylo prokázáno smlouvou. Z celkové poskytnuté částky [částka] žalovaný uhradil toliko [částka], jak vyplynulo z žalobních tvrzení. Žalovaný ostatně netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by z titulu uvedené smlouvy uhradil žalobkyni, případně jejímu právní předchůdci více. Soud proto uzavřel, že rozdíl mezi částkou poskytnutou a žalovaným dosud uhrazenou je částkou, kterou má žalovaný povinnost žalobkyni uhradit. Soud totiž uzavřel, že jde o plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následující o. z., neboť uvedená, předložená k důkazů smlouva o zápůjčce je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. O tomto názoru účastníky spravil na jednání dne [datum], aby jeho rozhodnutí bylo předvídatelné. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona, soud k ní přihlédne i bez návrhu. V daném případě smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právní předchůdce. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., neboť dle uvedené smlouvy měl žalovaný kromě poskytnuté částky hradit též poplatky za zpracování ve výši [částka], za komfortní splácení ve výši [částka] a úrok ve výši [částka]. Uvedené poplatky však v součtu činí více 70% z poskytnuté hotovosti, tedy částky [částka]. Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové míře, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Také je obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takové jednání nemůže používat právní ochrany, je v rozporu s dobrými mravy. Sjednané vysoké poplatky shora specifikované tak nelze oddělit od ostatních ujednání smlouvy, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Jak bylo již výše uvedeno, smlouva byla shledána soudem absolutně neplatnou, proto z ní nelze dovodit závazek žalovaného poskytnuté peněžité plnění žalobkyni vrátit nejpozději do data, na který připadla splatnost poslední splátky. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Takováto výzva byla učiněna v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo dáno k poštovní přepravě [datum]. Dle § 573 o. z., se oznámení - výzva k plnění dostala do dispoziční sféry adresáta dnem [datum]. Z obsahu této výzvy je zřejmé, že žalovaný měl plnit do 10 dnů ode dne doručení, tzn. do [datum]. Pokud tak neučinil, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá jej povinnost k úhradě úroku z prodlení. S ohledem na shora prezentovaný závěr soud žalobě vyhověl, co do částky [částka] a úroku z prodlení od [datum] do zaplacení z částky [částka] vycházel z ustanovení § 1968, § 1970 o. z., a z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno, když částka [částka] a [částka] představovaly nesplacené poplatky dle smlouvy o zápůjčce. Jde-li o částku [částka], pak ta představovala smluvní pokutu. Ujednání o smluvních pokutách jsou však existenčně závislá na existenci utvrzovaného dluhu, tj. dluhu, který je prostřednictvím smluvních pokut utvrzen, tento však byl soudem shledán absolutně neplatným. Ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o zápůjčce tak nebylo soudem shledáno platné, když nebyl shledán platným ani utvrzený dluh. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl úspěch v převážné části předmětu sporu, měl by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů. Žalovanému však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. V této souvislosti je nutné zmínit nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne [datum], kdy je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto při určení míry úspěchu vycházel též z požadovaných úroků z prodlení, úroků a jejich kapitalizace ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši [částka] z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci platební rozkaz nevydal, pokračoval v řízení, proto je na místě doplatit soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků. Tuto povinnost uložil žalovanému, neboť pokud by řádně uhradil prostředky, které mu byly poskytnuty, k podání žaloby by nedošlo. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i doplatku soudního poplatku, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.