5 C 166/2022-35 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacením částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období do [datum] a dále tento požadovala z částky [částka] ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení, požadovala dále úrok ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou [datum] smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytl žalované hotovost ve výši [částka] v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku včetně poplatku ve výši [částka] uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední ve výši [částka]. Žalovaná však uhradila toliko [částka]. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná dopisem informována. Žalobou uplatněná částka proto tvoří jistinu ve výši [částka], poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši [částka], smluvní pokuta ve výši [částka] a sankční poplatky ve výši [částka]. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaná nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dnem [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti žalované, když u ní byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu, jež byly přílohou uvedené smlouvy, v němž figuruje pohledávka za žalovanou. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum], který byl [datum] dán k poštovní přepravě (jak doloženo oznámením i podacím lístkem). Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou, dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě v den podpisu smlouvy žalovanou ji předal hotovost ve výši [částka]. Uvedené bylo prokázáno smlouvou. Z celkové poskytnuté částky [částka] žalovaná uhradila [částka], jak vyplynulo z žalobních tvrzení. Žalovaná ostatně netvrdila, nedoložila jediný důkaz o tom, že by z titulu uvedené smlouvy uhradila žalobkyni, případně jejímu právní předchůdci více. Soud proto uzavřel, že rozdíl mezi částkou poskytnutou a žalovanou dosud uhrazenou je částkou, kterou by měla žalovaná povinnost žalobkyni uhradit. Matematickým postupem lze dospět k závěru, že žalovaná zaplatila více o [částka], než jí bylo poskytnuto právním předchůdcem žalobkyně. Soud totiž uzavřel, že jde o plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následující o. z., neboť uvedená, předložená k důkazu smlouva o zápůjčce je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. O tomto názoru účastníky spravil na jednání dne [datum], aby jeho rozhodnutí bylo předvídatelné. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona, soud k ní přihlédne i bez návrhu. V daném případě smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena od jejího právního předchůdce. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., neboť dle uvedené smlouvy měla žalovaná kromě poskytnuté částky hradit též poplatky za zpracování ve výši [částka], za komfortní splácení ve výši [částka] a úrok ve výši [částka]. Uvedené poplatky však v součtu činí 71% z poskytnuté hotovosti, tedy částky [částka]. Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové míře, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Také je obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takové jednání nemůže používat právní ochrany, je v rozporu s dobrými mravy. Jak bylo již výše uvedeno, smlouva byla shledána soudem absolutně neplatnou, proto poskytnuté plnění žalované by bylo posuzováno jako plnění bez právního důvodu dle § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná by byla ta, kdo se na úkor žalobkyně, respektive jejího právního předchůdce obohatila dle § 2991 odst. 1 o. z., byla by proto povinna částku [částka] vrátit, což již učinila, jak zřejmé z žalobních tvrzení, když ke dni podání žaloby zaplatila [částka]. Soud proto žalobu zcela zamítl, jak z výroku I. rozsudku je patrno, když částka [částka] měla představovat údajně nesplacenou jistinu, [částka] představovala nesplacené poplatky dle smlouvy o zápůjčce a částka [částka] sankční poplatky dle smlouvy o zápůjčce. Jde-li o částku [částka], pak ta představovala smluvní pokutu. Ujednání o smluvních pokutách jsou však existenčně závislá na existenci utvrzovaného dluhu, tj. dluhu, který je prostřednictvím smluvních pokut utvrzen, tento však byl soudem shledán absolutně neplatným. Ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o zápůjčce tak nebylo soudem shledáno platné, když nebyl shledán platným ani utvrzený dluh. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalované ve sporu, které však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši [částka] z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci platební rozkaz nevydal, pokračoval v řízení, proto je na místě doplatit soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků. Tuto povinnost uložil žalobkyni jako straně ve sporu neúspěšné, za užití §4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů.