5 C 217/2022-36 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou se společností [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel s žalovanou [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] splatit nejpozději do [datum]. Předmětná smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty [datum] na bankovní účet číslo [bankovní účet], který žalovaná uvedla. Žalovaná však ničeho neuhradila. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dnem [datum]. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti obou účastnic, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího seznamu a příloh. Z těchto listin vzal za prokázané, že mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v seznamu postoupených pohledávek byly postoupeny na žalobkyni. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovanou. Dopisem ze dne [datum], který byl dán téhož dne k poštovní přepravě (doloženo podacím lístkem), bylo postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno žalované. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o úvěru, formuláře, bylo prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru číslo [anonymizováno] dne [datum]. V uvedené smlouvě žalovaná vystupovala jako úvěrovaná, klient, jmenovaná společnost jako úvěrující, věřitel. Dle uvedené smlouvy o úvěru měla být žalované poskytnuta částka ve výši [částka] představující úvěr, když žalovaná se tuto částku zavázala uhradit do [datum] společně s poplatkem ve výši [částka] (po slevě), případně ve výši [částka] (před slevou). Při sjednané úrokové sazbě 40 % ročně. Z obsahu uvedené smlouvy je zřejmé, že smlouva byla uzavřena za užití prostředků komunikace na dálku, jež umožňují uzavření smlouvy bez fyzické přítomnosti obou smluvních stran. Z historie transakcí bylo prokázáno, že dne [datum] na účet číslo [bankovní účet] byla poukázána platba ve výši [částka]. Uvedené číslo účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným žalovanou ve smlouvě o úvěru jako bankovní účet klienta. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne [datum] je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě z textu smlouvy je zřejmé, že žalované měla být poskytnuta hotovost ve výši [částka], a to převodem na její účet, když žalovaná se zavázala vedle této částky uhradit do [datum] též poplatek za poskytnutí úvěru. Tento však byl vymezen ve dvou výších, jednak po slevě [částka] a jednak před slevou [částka]. Žalobkyně se domáhala žalobou úhrady částky [částka], tedy poplatku za poskytnutí úvěru před slevou. Z žádného ustanovení smlouvy o úvěru však není zřejmé, proč právě se domáhala úhrady poplatku ve vyšší částce, nikoli v nižší. Navíc nelze přehlédnout, že takto sjednaná výše poplatku za vedení účtu představuje víc jak 100 % poskytnuté částky. Tato výše odměny vztažmo k půjčené částce se jeví soudu za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím poplatku v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany. Z uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou shledána absolutně neplatnou. Soud vztah účastnic proto posoudil podle předpisu upravujících tzv. bezdůvodné obohacení dle § 2991 a následující o. z., a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky jí poskytnuté, avšak žalovanou dosud neuhrazené, tedy částky [částka]. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Výzva k úhradě byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky datovaném [datum], jež bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum] a ve světle § 573 o. z., se dostalo do dispoziční sféry adresáta dnem [datum]. Podle uvedeného oznámení měla žalovaná poskytnout peněžité plnění do třech dnů, tzn. do [datum]. Pokud tak neučinila, dnem [datum] se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá ji povinnost též k úhradě úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. v době prodlení úrok z prodlení činil 11,75 % ročně dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., žalobkyně však požadovala úrok nižší, soud vázán žalobním petitem v tomto rozsahu vyhověl. Co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, měla by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů. Žalované však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly. V této souvislosti je třeba uvést, že při zjišťování úspěchu ve věci je třeba rovněž vycházet z kapitalizovaných úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby ke dni vyhlášení rozhodnutí, když v tomto směru lze odkázat na nález Ústavního soudu I ÚS 2717/08. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z žaloby ve výši [částka], ale soud k jejímu návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek dle položky 1 sazebníku do částky [částka], tedy ve výši [částka]. Soud uložil žalované tento zaplatit do tří dnů od právní moci daného rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. z toho důvodu, neboť pokud by řádně žalovaná plnila, k podání žaloby by nedošlo. Při úvaze o lhůtě splatnosti částky uvedené ve výroku I. a IV. rozsudku soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.