5 C 238/2022-39 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období [datum] do [datum] a dále tento požadovala z jistiny ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému hotovost ve výši [částka] v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku včetně úroku ve výši [částka], odměny za administrativní činnosti ve výši [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však uhradil toliko [částka]. Pohledávka byla postoupená na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný dopisem informován. Žalobou uplatněná částka proto tvoří toliko rozdíl mezi částkou poskytnutou [částka] a žalovaným skutečně uhrazenou ve výši [částka] a to z titulu bezdůvodného obohacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od data následujícího po splatnosti poslední splátky. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem [anonymizována dvě slova] [rok], a to dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se včas a řádně omluvila. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když u nich byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu, jež byl přílohou uvedené smlouvy, v němž figuruje pohledávka za žalovaným. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum], který byl [datum] dán k poštovní přepravě (je doloženo oznámením i podacím lístkem). Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě v den podpisu smlouvy žalovaným předal žalovanému hotovost ve výši [částka]. Uvedené bylo prokázáno smlouvou. Z celkové poskytnuté částky [částka] žalovaný uhradil toliko [částka], jak vyplynulo z žalobních tvrzení. Žalovaný ostatně netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by z titulu uvedené smlouvy uhradil žalobkyni, případně jejímu právní předchůdci více. Soud proto uzavřel, že rozdíl mezi částkou poskytnutou [částka] a žalovaným dosud uhrazenou je částkou, kterou má žalovaný povinnost žalobkyni uhradit. Soud se rovněž ztotožnil s právním posouzením žalobkyně, že jde o plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následující o. z., neboť uvedená, předložená k důkazu smlouva o úvěru je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona, soud k ní přihlédne i bez návrhu. V daném případě smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., neboť dle uvedené smlouvy měl žalovaný kromě poskytnuté částky hradit též poplatky, úrok. Uvedené poplatky však v součtu činí 60% poskytnuté hotovosti, tedy částky [částka]. Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové míře, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Také je obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takové jednání nemůže používat právní ochrany. Soud nedovodil okamžik prodlení ode dne následujícího po dni, na který připadla splatnost poslední splátky úvěru. Jak bylo již výše uvedeno, smlouva byla shledána soudem absolutně neplatnou, proto z ní nelze dovodit závazek žalovaného poskytnuté peněžité plnění žalobkyni vrátit nejpozději do [datum], tedy do data, na který připadla splatnost poslední splátky. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Takováto výzva byla učiněna v oznámení o postoupení pohledávky [datum], které bylo dáno k poštovní přepravě [datum]. Dle § 573 o. z., se oznámení - výzva k plnění dostala do dispoziční sféry adresáta dnem [datum]. Z obsahu této výzvy je zřejmé, že žalovaný měl plnit do 10 dnů ode dne doručení, tzn. do [datum]. Pokud tak neučinil, dnem [datum] ocitl se v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá jej povinnost k úhradě úroku z prodlení. S ohledem na shora prezentovaný závěr soud žalobě vyhověl co do úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, vycházel z ustanovení § 1968, § 1970 o. z., a z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Pro úplnost dodává, že úrok z prodlení k datu [datum] činil 11,75% ročně dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., žalobkyně však požadovala úrok nižší, soud vázán žalobním petitem v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Soud sice k důkazu provedl kartu zákazníka, informace o zpracování osobních údajů, ale nedovodil z nich žádných pro věc významných zjištění. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky řízení je odůvodněn § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu sporu, soud jí proto přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za 3 úkony – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka ze dne [datum], 3 režijními paušály po [částka] dle § 14b odst. 5 uvedené vyhlášky a 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z žaloby ve výši [částka], ale k jejímu návrhu soud nevydal elektronický platební rozkaz, ve věci nařídil jednání, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit soudní poplatek do částky [částka], tedy ve výši [částka]. Soud uložil žalovanému tento zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jako straně ve sporu převážně neúspěšné. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, a doplatku soudního poplatku soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.