10 C 113/2023-80 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce se žalobou, původně podanou k [název soudu], domáhal snížení, popřípadě úplného zrušení výživného pro svoji manželku (žalovanou), které bylo žalobci stanoveno rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V návrhu žalobce uvedl, že je již delší dobu nezaměstnán a nepobírá žádné peníze. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila ústy svého procesního zmocněnce při jednání. Ten poukázal na to, že od doby, kdy bylo výživné žalobci určeno, nezaplatil ani jednou celou měsíční částku ve výši [částka] do stanoveného data splatnosti. Žalobce byl pro neplacení výživného opakovaně odsouzen v trestním řízení. Není pravdou, že nepracuje. Přivydělává si načerno, aby se vyhnul postižení příjmů v exekucích. Ostatně peníze měl pro své přítelkyně, ne pro svoji manželku, vůči níž byl vyživovací povinností soudně zavázán a jejíž zdravotní stav se nadále zhoršuje. Dluží jí necelých [částka] na výživném a nic se dosud nestalo. Prvních [částka] je vymáháno v exekuci, ale exekutor zatím nic nevymohl. Všechen svůj majetek zavčas přepsal na svoji sestru. Není spravedlivé, aby byl žalobce za situace, kdy dlouhodobě neplní a ani se nesnaží plnit svoji vyživovací povinnost, zproštěn této povinnosti nebo aby mu bylo výživné sníženo. 3. Soud ve věci provedl dokazování, které se v důsledku níže rozvedené pasivity žalobce omezilo na listiny předložené žalovanou. 4. Z rozsudku Okresního sodu v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že jím byl žalobce zavázán povinností přispívat na výživu žalované částkou ve výši [částka] měsíčně, a to vždy do 15. dne v měsíci předem, počínaje dnem [datum]. Výrokem pod bodem II bylo rozhodnuto o dlužném výživném za dobu od [datum] do [datum] v částce [částka], kterou byl žalobce soudem zavázán zaplatit žalované do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. V rozsahu požadavku žalované (tehdy v postavení žalobkyně), aby na výživném bylo hrazeno ještě dalších [částka] měsíčně počínaje dnem [datum], byla žaloba zamítnuta. Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. 5. Z listiny zachycující jednotlivé kopie podacích lístků soud zjistil, že žalobce zasílal žalované částky ve výši [částka], [částka], [částka], [částka] a dalších [částka] ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], a sice na adresu [adresa žalované], přičemž odesílatelem je žalobce s adresou [obec a číslo]. 6. Z písemnosti označené„ PŘEHLED placení výživného“ ze dne [datum] soud zjistil, že byla vyhotovena Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie [příjmení] kraje, územním odborem [obec], obvodním oddělením [obec] pro účely evidence vyživovací povinnosti a její faktické realizace v letech 2021 a 2022. Z tohoto přehledu se podává, že v roce 2021 měl žalobce na výživném zaplatit žalované v září tohoto roku částku [částka]. V roce 2022 nezaplatil žádnou částku. 7. Z trestního příkazu zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vzal soud za prokázané, že žalobce byl uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Zároveň bylo žalobci uloženo, aby ve zkušební lhůtě podmíněného odsouzení v délce 18 měsíců řádně hradil běžné výživné a podle svých sil uhradil dlužné výživné. 8. Obdobně pak z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že jím byl žalobce opět shledán vinným přečinem zanedbání povinné výživy dle § 196 odst. 1 trestního zákoníku. Za toto jednání byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře [anonymizováno] hodin. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byla žalovaná (v postavení poškozené) odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 9. Konečně z usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, územního odboru [obec], oddělení obecné kriminality ze dne [datum] a ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že jimi byly odloženy trestní věci podezření ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit žalobce. 10. Soud zvážil argumentaci účastníků, výsledky provedeného dokazování, jakož i obsah spisového materiálu, a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. 11. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Dle § 697 odst. 2 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. 12. Podle § 913 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 13. Žalobce v žalobě tvrdil svoji neutěšenou finanční a majetkovou situaci, tedy že je bez prostředků a dlouhou dobu není zaměstnán. Takové tvrzení je obecně způsobilé dosíci žalobou sledovaného cíle, to jest snížení nebo úplného zrušení výživného. Žalobce nicméně toto své tvrzení před soudem neprokázal, ačkoli jej stíhá povinnost unést důkazní břemeno. V nastíněném ohledu byl soud připraven žalobce poučit podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) o tom, že musí nepříznivé majetkové poměry nejen tvrdit, ale také patřičným způsobem (věrohodně) prokázat. Žalobce se ovšem k řádně nařízenému jednání nedostavil. Za situace, kdy soud žalobce nemohl poučit, nelze než uzavřít, že jeho tvrzení o nepříznivé majetkové situaci zůstalo neprokázáno. Žalobce se tak svojí pasivitou připravil o cenný procesní prostor, který nelze nahradit. 14. V tomto směru se sluší dodat, že poučení podle § 118a o. s. ř. se účastníku řízení může dostat toliko při jednání (srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 2782/08 ze dne 14. 5. 2009, III. ÚS 2848/10 ze dne 27. 10. 2010, I. ÚS 3465/21 ze dne 23. 8. 2022 či III. ÚS 1447/22 ze dne 15. 7. 2022). Pakliže se ovšem žalobce práva na poučení vzdal (zde nedostavením se k jednání), nebylo povinností soudu toto poučení udělit (mimo jednání). Jelikož žalobce v řízení neunesl důkazní břemeno ohledně skutečností rozhodných pro posouzení důvodnosti žaloby, soud ji ve světle shora řečeného v plném rozsahu zamítl. 15. Nad rámec výše uvedeného se sluší poznamenat, že provedené listinné důkazy se vztahují k otázkám souvisejícím s vlastním výkonem (realizací) doposud přetrvávající vyživovací povinnosti žalobce, ale nevypovídají nic o případné změně poměrů, jež by mohla přivodit snížení či dokonce zrušení výživného. V tomto ohledu z dokazování nevyplynuly žádné relevantní poznatky. 16. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na plném procesním úspěchu žalované ve sporu. Žalovaná se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.