10 C 92/2023-29 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky celkem [částka] s příslušenstvím představujícím jednak zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jednak náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. 2. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které mu byly zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka]. Jistina i poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se však žalovaný, byv řádně předvolán, nedostavil a svoji neúčast rovněž neomluvil. Žalobkyně byla z jednání omluvena. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků. 4. Z předložené smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi účastníky dne [datum] distančním způsobem, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku [částka], jež měla být zaslána převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], a to nejpozději do 2 dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaný se zavázal uvedenou jistinu včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] uhradit nejpozději do [datum], při sjednané nulové zápůjční úrokové sazbě. Nedílnou součástí této smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle článku 2.3 uvedené smlouvy se pro případ prodlení s plněním svých závazků dle uvedené smlouvy žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, jakož i zákonný úrok z prodlení, popřípadě další účelně vynaložené náklady, které mu v souvislosti s prodlením vzniknou, zejména předáním pohledávky k vymáhání inkasní agentuře ve výši až [částka]. Stejně tak se zavázal k úhradě nákladů za každou písemnou upomínku ve výši [částka]. V článku 2.4 uvedené smlouvy byl upraven poplatek za prodloužení splatnosti o sedm dní představující 15 % z výše aktuálně dlužné jistiny, o patnáct dní 25 % a o třicet dní 32,5 % z výše aktuálně dlužné jistiny. 5. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o zápůjčce, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu, mísící prvky smlouvy o zápůjčce a smlouvy o úvěru, je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. 7. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaný v ní vystupoval v pozici spotřebitele, podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť případné poplatky za prodloužení splatnosti úvěru jdou v časových řadách, jak je shora popsáno. V případě prodlení může žalobkyně požadovat i další vynaložené náklady, jak ostatně požadovala ve výši [částka] za každou písemnou upomínku (žalobou se domáhala úhrady pěti upomínek po [částka], tedy celkem částky [částka]), a dále mohla dle smlouvy požadovat i náklady vzniklé zejména předáním pohledávky inkasní agentuře. Tyto náklady pak mohly dosahovat až [částka]. V té spojitosti nelze ponechat bez povšimnutí ujednání stran, že v případě prodlení se splacením a následné změně splatnosti se veškeré přirostlé úroky z prodlení od původního dne splatnosti k okamžiku schválení příslušné žádosti stávají k okamžiku schválení součástí jistiny zápůjčky (článek 2.3 in fine smlouvy). V případě sjednaných poplatků je nutné zdůraznit, že i případně sjednané poplatky v souvislosti s poskytováním finančních prostředků by měly mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou za zapůjčení finančních prostředků by měl být úrok. V daném případě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Takovýmto ujednáním o jednotlivých poplatcích, ať již za sjednání smlouvy či za prodloužení splatnosti dochází k dalšímu, neúměrnému navyšování dlužné částky, kdy věřitel zřejmě kalkuloval i s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Tedy pouze zdánlivě je zapůjčení prostředků bez„ úroků“, jak bylo uvedeno v článku 1.3 smlouvy o zápůjčce. Vedle těchto ujednání si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky ve výši 0,1 % denně (viz článek 2.3 smlouvy), a to bez ohledu na zavinění klienta. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. 8. Ve světle řečeného tudíž soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaný prokazatelně přijal od žalobkyně částku [částka] (viz skeny výpisů z účtu na č. l. 10 soudního spisu), aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně prokázáno, že by byl nějakou částku žalobkyni zaplatil. 9. Domáhala-li se žalobkyně přiznání zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do zaplacení, lze jí přiznat tento úrok z prodlení až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, nikoliv ode dne následujícího po datu splatnosti zápůjčky stanoveného neplatnou smlouvou. V případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byl žalovaný prokazatelně poprvé vyzván k úhradě dluhu až předžalobní upomínkou ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě téhož dne, jak bylo v řízení prokázáno podacím lístkem (č. l. 18). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Protože žalobkyně v této upomínce žádala uhrazení částky do tří dnů, ocitl se žalovaný dnem [datum] v prodlení se splněním své povinnosti. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky [částka] s 15% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky spočívá na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl úspěch prakticky co do 50 % předmětu sporu. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V té souvislosti se sluší uvést, že při zjišťování úspěchu ve věci bylo třeba vycházet též z žalobkyní požadovaného příslušenství (a nikoli jen jistiny pohledávky), jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni [datum]. V tomto směru se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30