4 C 159/2023-46 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o [anonymizováno] [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku [částka] se současným závazkem žalované vrátit tuto částku společně s příslušenstvím a poplatky v celkové výši [částka], celkem tedy [částka]. Žalovaná [anonymizováno] řádně nesplácela, doposud zaplatila pouze částku [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaná se dostavila. Uvedla, že si je úvěru vědoma. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal na základě žádosti žalované (čl. 38) poskytnout žalované úvěrovou částku [částka], žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně s celkovými náklady spotřebitelského [anonymizováno] v částce [částka], celkem tedy [částka], ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná byla opakovaně upomínána o úhradu dluhu právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako„ Smlouva o [anonymizováno]“ a dospěl k závěru, že toto právní jednání je nutné hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Dle uzavřené smlouvy žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázala se zaplatit věřiteli úrok ve výši [částka], nadto však další poplatky v celkové výši [částka] jakožto úplatu za poskytnutí [anonymizováno], vyhodnocení [anonymizováno] a [anonymizováno] splátek v [anonymizováno]. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být [anonymizováno], svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až náklady [anonymizováno] v souhrnu tvoří [anonymizováno] z půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatkům a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o [anonymizováno], neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č. j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, čj. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u odkupovaných pohledávek. Názor krajského soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto i dalších rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o [anonymizováno] uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě žalovaná žalobkyni na pohledávku z této smlouvy uhradila částku [částka], zbývá jí tedy doplatit částku [částka]. Soud proto výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit uvedenou částku společně se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky, nicméně až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum], který dle podacího archu věřitel odeslal dne [datum] a poskytl ve výzvě žalované lhůtu 10 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum] a s ohledem na desetidenní lhůtu se žalovaná ocitla v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč.zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalované bylo uloženo zaplatit dlužnou částku ve lhůtě do [datum] (o tuto lhůtu požádala s poukazem na skutečnost, že je [anonymizováno]). Ve [anonymizováno] rozsahu byla žaloba zamítnuta ohledně veškerých nárokovaných položek, které nebyly platně smluvně sjednány (výrok II.). Na náklady řízení se vztahuje § 142 odst. 2 o. s. ř., v daném případě měla převážný procesní úspěch žalovaná (vztažmo k veškerému požadovanému příslušenství), jíž však žádné náklady nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod [anonymizováno] ve spojení s položkou [číslo] bod [anonymizováno]) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce [částka] z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].