4 C 211/2023-49 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku [částka] se současným závazkem žalovaného vrátit žalobkyni částku [částka] (navýšeno o úroky a poplatky v celkové částce [částka]), a to v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku [částka]. Žalobkyně požaduje úhradu celkové dlužné částky ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny [částka] a úhrad za služby v částce [částka] a dále kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení. K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny fikcí dne [datum]. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku [částka], žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s poplatky ve výši [částka], celkem tedy [částka], a to v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaný uhradil na pohledávku z této smlouvy částku [částka]. Žalovaný byl upomínán žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako„ Smlouva o [anonymizována dvě slova]“ a dospěl k závěru, že toto právní jednání je nutno hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázal se zaplatit věřiteli poplatky v celkové částce [částka], celkem tedy [částka]. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až tyto v souhrnu tvoří téměř [anonymizováno] z půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatků a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o [anonymizováno], neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č.j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, č.j. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek. Názor krajského soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. S ohledem na neplatnost smlouvy o [anonymizováno] soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě žalovaný žalobkyni na předmětnou pohledávku zaplatil částku [částka], zbývá mu tedy doplatit [částka]. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum], který dle podacího lístku věřitel odeslal dne [datum]. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum], žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění do v trvání 10 dnů, dnem [datum] se tedy žalovaný ocitl v prodlení, od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč.zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť ostatní příslušenství a poplatky nebyly platně smluvně sjednány. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně měla v tomto sporu [anonymizováno] procesní [anonymizováno] (úspěch pouze v rozsahu [anonymizováno]), žalovanému však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Soud uložil účastníkům zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod [anonymizováno] ve spojení s položkou [číslo] bod [anonymizováno]) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., nedoplatek hradí účastníci dle míry neúspěchu ve věci, tj. žalobkyně v rozsahu [anonymizováno], což činí [částka], žalovaný se pak na tomto nedoplatku podílí z [anonymizováno], tj. částkou [částka].