5 C 120/2023-31 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že žalovaný s ní uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla peněžní prostředky ve výši [částka] Tyto byly zaslány na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka], to vše do [datum]. Ke dni podání žaloby však žalovaný uhradil toliko [částka]. Zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky žalobkyně [webová adresa]. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou celkové částky [částka], vznikly žalobkyni náklady (jednotlivé písemné výzvy) v celkové výši [částka]. Žalobkyně takto odeslala [anonymizována čtyři slova] a [datum] výzvy k úhradě dlužné částky. Dle článku 2. 3. smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši [částka] a to konkrétně ode dne [datum] do [datum], kdy byl vyhotoven návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Smluvní pokuta proto činí [částka]. Tuto částku rovněž žalovaný neuhradil, a to i přes písemnou upomínku před podáním žaloby. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dne [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 3. Z předložené smlouvy o zápůjčce bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným, na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši [částka], když tyto peněžní prostředky byly poskytnuty na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě, a to dne [datum], jak prokázáno výpisem z účtu. Uvedenou smlouvou se žalovaný zavázal vedle poskytnuté částky [částka] uhradit rovněž poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], to vše nejpozději do [datum]. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že smluvní strany pro případ prodlení s úhradou uvedené částky sjednaly závazek žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále za jednotlivé upomínky [částka]. Žalobkyně k důkazu předložila upomínky datované [datum], [anonymizována tři slova] a [datum], kterými upomínala žalovaného o zaplacení dlužné částky. Ze smlouvy o zápůjčce - článek 2. 4. je zřejmé, že splatnost částky [částka] a poplatku [částka] mohla být prodlouženo o 7, 15 i 30 dnů, avšak vždy za poplatek 15 – 32,5 % z výše aktuálně dlužné jistiny. 4. Soud předmětnou smlouvu posoudil ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. V daném případě není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z té skutečnosti, že smlouva mezi účastníky řízení byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu ustanovení § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Jak je zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, splatnost, celková splatná částka a RPSN. Je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo osobě zhoršeno. Očekává se však od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli. Zda si věřitel zjišťoval řádně ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr, nebylo ze zaslaných listin patrné, toto nebylo doloženo, zřejmě tuto otázku si žalobkyně řešila pouze prohlášením žalovaného (viz tento požadavek ve VOP). Nicméně je soudem považována smlouva o zápůjčce za neplatné právní jednání z toho důvodu, že je nevyvážená, koncipována v neprospěch spotřebitele, neboť případné poplatky za prodloužení splatnosti úvěru jdou v časových řadách (viz popsáno shora). V případě prodlení může žalobkyně požadovat i další účelně vynaložené náklady, které jí vzniknou, zejména předání pohledávky inkasní agentuře. Tyto náklady dosahují výše [částka] celkem. Poplatky za upomínky (viz. článek 2. 3.) jsou nastaveny tak, že neodpovídají skutečně ocenitelné náročnosti jednotlivého úkonu, např. předání spisu inkasní agentuře [částka], předání spisu internímu oddělení [částka], písemná výzva [částka]. Nelze rovněž přehlédnout, že písemné výzvy, které si žalobkyně účtovala ve výši [částka] za každou z nich, byly zasílány reálně tak, že následovaly během několika dní, [anonymizována čtyři slova] a [datum], aby se tímto navýšila poplatková povinnost žalovaného. V případě prodlení se splacením a následné změně splatnosti se veškeré přirostlé úroky z prodlení od původního dne splatnosti k okamžiku schválení příslušné žádosti pak stávaly k okamžiku schválení součástí jistiny zápůjčky jak zřejmé z článku 2. 3. smlouvy. Rovněž ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], který představuje 31 % poskytnuté částky (částky [částka]). Tuto výši poplatku nelze přehlédnout, když případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků by měly mít vedlejší charakter, neboť základní odměnou za půjčení finančních prostředků by měl být úrok. Tímto ujednáním dochází k dalšímu navyšování dlužné částky, kdy věřitel zřejmě kalkuloval s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Tedy pouze zdánlivě je zapůjčení prostředků bez„ úroků“. Nelze rovněž přehlédnout, že se smluvní strany dohodly na úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, a to bez ohledu na zavinění klienta. Při zohlednění celkové koncepce dané smlouvy, takovéto jednání žalobkyně nemůže požadovat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle. Ani autonomie vůle nemůže být bezbřehá, tuto ovlivňují korektivy právního řádu. Vzhledem k tomu, že danou smlouvu soud hodnotil jako smlouvu absolutně neplatnou, pak plnění, které bylo poskytnuto žalobkyní žalovanému ve výši [částka], posuzoval jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný z celkové poskytnuté částky [částka] uhradil [částka], zbývá proto doplatit [částka] žalobkyni. Vzhledem k této skutečnosti soud žalobě vyhověl co do rozsahu [částka], když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl. Žalobu tedy zamítl též co do rozsahu [částka] představující náklady, i co do rozsahu [částka] představující smluvní pokutu. V této souvislosti soud uvádí, že ujednání o smluvní pokutě je existenčně závislé na utvrzovaném dluhu, a vzhledem k tomu, že tento utvrzovaný dluh byl shledán jako absolutně neplatný, pak bylo shledáno neplatné i ujednání o smluvní pokutě. 5. S ohledem na shora uvedený názor soud žalobu co do částky [částka] zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy k úhradě peněžitého plnění dle § 1958 odst. 2 o. z. Takovéto první výzvy k úhradě peněžitého plnění se dostalo žalovanému dopisem ze dne [datum], který byl dán k poštovní přepravě téhož dne a ve světle § 573 o. z., byl doručen žalovanému [datum]. Dle uvedeného dopisu měl žalovaný plnit do 3 dnů od doručení, tzn. do [datum]. Pokud peněžité plnění žalobkyni neposkytl, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost též k úhradě úroku z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení k uvedenému datu činila dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 15 % ročně, žalobkyně však požadovala úrok nižší. Soud vázán žalobním petitem jí v tomto směru vyhověl. Žalobu pak zamítl co do úroku z prodlení v rozsahu vymezeném ve výroku II. daného rozsudku. 6. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl ve věci převážný úspěch, měl by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů. Žalovanému však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování převážného úspěchu ve věci vycházel rovněž z kapitalizovaných úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke