5 C 123/2023-40 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, jakož i úhrady nákladů řízení ve výši [částka]. Konstatovala, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] částku [částka], která měla být splacena nejpozději do [datum]. Žalobou uplatněná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši [částka], poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úrokem ve výši [částka]. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, která byla původním věřitelem akceptována dne [datum] a na bankovní účet žalovaného byla téhož dne poukázána částka [částka], kdy bankovní účet žalovaného měl číslo [bankovní účet]. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný na uvedených částkách dosud neuhradil ničeho, a to i přes písemnou upomínku před podáním žaloby datovanou [datum]. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dnem [datum]. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy. Z těchto listin vzal za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, byla uzavřena dne [datum] smlouva o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v seznamu postoupených pohledávek – příloze ke smlouvě byly postoupeny na žalobkyni. V uvedeném seznamu figuruje pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. 4. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, z něhož dovodil následující skutková zjištění. Z předložené smlouvy o úvěru číslo [spisová značka] bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále jen společností) jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru a žalovaným jako úvěrovaným. Uvedenou smlouvou se společnost zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka] při sjednané úrokové sazbě 36 % ročně, při sjednaném poplatku za sjednání úvěru ve výši [částka]. Takto sjednanou celkovou částku [částka] se žalovaný zavázal uhradit do 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků úvěrovanému – žalovanému. Úvěr měl být vyplacen bezhotovostním bankovním převodem pod [variabilní symbol]. Potvrzením o provedené transakci bylo prokázáno, že dne [datum] na účet číslo [bankovní účet] odešla platba ve výši [částka] pod [variabilní symbol]. Ze zprávy [obec] [anonymizována dvě slova], ze dne [datum] bylo prokázáno, že majitelem uvedeného účty byl žalovaný v únoru [rok], a že skutečně na tento účet dne [datum] byla poukázána částka [částka] pod shora uvedeným variabilním symbolem. 5. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, jmenovanou společností, a žalovaným dne [datum] je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považovaná za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, navíc smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace, tedy na dálku, nicméně je zřejmé, že je to právě žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném nejenom poskytnutou částku, ale též úhradu poplatku za sjednání úvěru ve výši [částka], který představuje prakticky 41 % poskytnuté částky. Tato výše poplatku, představující de facto odměnu za poskytnuté peníze, a to navíc vedle úroku, vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby si věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčené peněžní prostředky ve formě úroku víceméně přiměřeného (v daném případě v kapitalizované výši [částka], navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem má fakticky dosáhnout dalších 43 % poskytnuté částky. Případný poplatek sjednaný v souvislosti s poskytováním finančních prostředků má mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky, nikoli jako v daném případě 41 % poskytnuté částky. Sjednání takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť ani ta nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. Sjednání vysokého poplatku shora specifikovaného nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným shledána absolutně neplatnou. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2019 č. j. 25 Co 335/2018-80, který obdobnou věc řešil. 6. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z., a přiznal žalobkyni právo na zaplacení rozdílu částky skutečně žalovanému poskytnuté, tj. [částka] a žalovaným uhrazené, tj. [částka], když žalovaný netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by na poskytnuté částce žalobkyni případně jejímu právnímu předchůdci cokoli uhradil. Soud proto v částce [částka] žalobě vyhověl, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění dle § 1958 odst. 2 o. z. Výzva k úhradě byla obsažena v dopise ze dne [datum], který byl dán k poštovní přepravě dne [datum], jak doloženo výzvou i podacím archem. Ve smyslu § 573 o. z., se tak výzva dostala do dispoziční sféry adresáta dnem [datum], dle uvedené výzvy měl žalovaný plnit do 3 dnů od doručení, tzn. do [datum]. Pokud žalovaný peněžité plnění neposkytl, dnem [datum] se ocitl v prodlení a stíhá je povinnost též k úhradě úroků z prodlení dle § 1968, § 1970o. z. Dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení k uvedenému datu činil 15 %, žalobkyně se však domáhala úroku nižšího 11,75 % ročně, soud vázán žalobním petitem ji v tomto směru vyhověl (viz výrok I. rozsudku). S ohledem na shora uvedený právní názor na věc soud žalobu c