5 C 223/2023-44 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že původní věřitel, společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši [částka] v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Vedle uvedené částky se žalovaná zavázala zaplatit rovněž úrok s příslušenstvím v pravidelných 16ti splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná neuhradila ničeho. Následně nabyla pohledávku společnost [právnická osoba], a to na základě smlouvy o prodeji části podniku ze dne [datum] [právnická osoba], uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek a následně jmenovaná společnost smlouvou o postoupení pohledávek dne [datum], kterou byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, když o postoupení pohledávky byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalovaná shora uvedené částky neuhradila i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dnem [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř.. Žalobkyně se včas a řádně z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastnic, když u nich byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o prodeji části podniku uzavřené mezi původním věřitelem – [právnická osoba] a [právnická osoba], dne [datum] a smluv o postoupení pohledávek, jejich příloh. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal za zjištěné, že společnost [právnická osoba], uzavřela s [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v příloze této smlouvy byly postoupeny na žalobkyni. V uvedené příloze pak figuruje pohledávka za žalovanou. Dále pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. O postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisy ze dne [datum] a [datum]. 4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] vzal za prokázané, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi původním věřitelem [právnická osoba], a žalovanou, když dne [datum] byla žalované předána hotovost ve výši [částka], žalovaná stvrdila převzetí této částky podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala [částka] včetně úroku ve výši 21% ročně, poplatku za správu úvěru ve výši [částka], poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši [částka] uhradit v 16ti měsíčních splátkách po [částka]. Soud považuje za vhodné zmínit, že ve smlouvě je žalovaná označena jako [jméno] [příjmení], shodně v žalobě, když z výpisu z CEO je zřejmé, že nyní žalovaná nese příjmení [celé jméno žalované]. 5. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považovaná za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání této smlouvy žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínky. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to právě žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., také z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalované též poplatky, aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky určila, a proč právě v dané výši. Není rovněž patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z dané transakce. Uvedené poplatky v součtu činí 56 % z poskytnuté hotovosti, tedy z částky [částka] Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčené peněžní prostředky ve formě úroku víceméně přiměřeného (v daném případě 21 % ročně), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. Sjednané vysoké poplatky shora specifikované nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou shledána absolutně neplatnou. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2019 č. j. 25 Co 335/2018-80, který obdobnou věc řešil. 6. Soud vztah účastnic proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z., a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky žalované poskytnuté a dosud neuhrazené, tj. [částka]. Žalovaná netvrdila, neprokázala, že by na žalobou uplatněné částce cokoli uhradila. Žalobě soud vyhověl v rozsahu vymezeném ve výroku rozsudku pod bodem I.. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění dle § 1958 odst. 2 o. z.. První výzva, jež se prokazatelně dostala do dispoziční sféry adresáta - žalované k úhradě peněžité částky, byla datována [datum] a byla dána k poštovní přepravě [datum], jak doloženo podacím lístkem. Dle jejího obsahu mělo být plněno ihned. Dnem [datum] se ocitla žalovaná v prodlení s úhradou peněžitého plnění dle § 1968, § 1970 o. z., je proto povinna hradit též úrok z prodlení, který činil 10 % ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud žalobě vyhověl co do [částka] a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, když co do zbytku žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Pro úplnost uvádí, že součástí žalované částky byl též smluvní úrok, ale vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána neplatnou, bylo shledáno neplatné i ujednání o úroku. 7. Soud sice k důkazu provedl žádost o úvěr, formulář, informaci o zpracování osobních údajů, pracovní smlouvu, dohodu o odpovědnosti, vyúčtování služeb, výpis z účtu, finanční analýzu, předpis splátek, ale s ohledem na shora prezentovaný názor z nich nedovodil žádných pro věc podstatných zjištění. 8. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy ka