5 C 321/2022-52 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období [datum] do [datum] a dále tento požadovala z jistiny ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované hotovost ve výši [částka] v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku včetně úroku ve výši [částka], odměny za administrativní činnosti ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso ve výši [částka] uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však uhradila toliko [částka]. Dále mezi týmiž smluvními stranami byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla poskytnuta žalované hotovost ve výši [částka] v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku včetně úroku ve výši [částka], odměny za administrativní činnosti ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso ve výši [částka] uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však uhradila toliko [částka]. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná dopisem z téhož dne informována. Žalobou uplatněná částka proto tvoří toliko rozdíl mezi částkou poskytnutou a žalovanou skutečně uhrazenou a to z titulu bezdůvodného obohacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od data následujícího po splatnosti poslední splátky. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaná nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dnem [datum], a to dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se včas a řádně omluvila. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastnic, když u nich byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba], postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu, jež byly přílohou uvedené smlouvy, v němž figurují obě pohledávky za žalovanou. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávek dopisem ze dne [datum], který byl [datum] dán k poštovní přepravě (doloženo oznámením i podacím lístkem). 4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě v den podpisu smlouvy byla žalované předána hotovost ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vedle [částka] zaplatit úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnosti ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po [částka]. Uvedené bylo prokázáno smlouvou [číslo] žádostí o úvěr. Z celkové poskytnuté částky [částka] žalovaná uhradila toliko [částka], jak vyplynulo z žalobních tvrzení. Žalovaná ostatně netvrdila, nedoložila jediný důkaz o tom, že by z titulu uvedené smlouvy uhradila žalobkyni, případně jejímu právní předchůdci více. Soud proto uzavřel, že rozdíl mezi částkou poskytnutou [částka] a žalovanou dosud uhrazenou je částkou, kterou má žalovaná povinnost žalobkyni uhradit (vis výrok I. rozsudku). 6. Dále z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěr [číslo] bylo prokázáno, že mezi týmiž smluvními stranami jako ve shora uvedeném případě byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy bylo žalované poskytnuto v den podpisu smlouvy [částka]. Žalovaná se zavázala vedle [částka] zaplatit úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnosti ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], poplatek za pojištění [částka], poplatek za asistenční službu ve výši [částka] to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po [částka]. Z celkové poskytnuté částky [částka] žalovaná uhradila toliko [částka], jak vyplynulo z žalobních tvrzení. Žalovaná ostatně netvrdila, nedoložila jediný důkaz o tom, že by z titulu uvedené smlouvy uhradila žalobkyni, případně jejímu právní předchůdci více. Soud proto uzavřel, že rozdíl mezi částkou poskytnutou [částka] a žalovanou dosud uhrazenou je částkou, kterou má žalovaná povinnost žalobkyni uhradit (vis výrok III. rozsudku). 7. Soud se rovněž ztotožnil s právním posouzením žalobkyně, že jde v obou případech o plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následující o. z., neboť uvedené a k důkazu předložené smlouvy o úvěru jsou neplatnými právními jednáními ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona, soud k ní přihlédne i bez návrhu. V daném případě smlouvy mezi jejími účastníky byly uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V daném případě, jak zřejmé z textu předložených smluv, tyto byly předtištěna, byly napsány předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobkyni byly pohledávky za žalovanou postoupeny od jejího právního předchůdce. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., neboť dle uvedených smluv měla žalovaná kromě poskytnuté částky hradit též poplatky, úrok. Uvedené poplatky však v součtu činí v obou případech 60% poskytnuté hotovosti. Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové míře, jak bylo zahrnuto do uvedených smluv, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Také je obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takové jednání nemůže používat právní ochrany. 8. Soud nedovodil okamžik prodlení ode dne následujícího po dni, na který připadla splatnost poslední splátky úvěru. Jak bylo již výše uvedeno, smlouvy byly shledány soudem absolutně neplatnými, proto z nich nelze dovodit závazek žalované poskytnuté peněžité plnění žalobkyni vrátit nejpozději do [datum] a ve druhém případě do [datum], tedy do data, na který připadla splatnost poslední splátky. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Takováto výzva byla učiněna v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo dáno k poštovní přepravě [datum]. Dle § 573 o. z., se oznámení - výzva k plnění dostala do dispoziční sféry adresáta dnem [datum]. Z obsahu této výzvy je zřejmé, že žalovaná měla plnit do 10 dnů ode dne doručení, tzn. do [datum]. Pokud tak neučinila, dnem [datum] se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá ji povinnost k úhradě úroku z prodlení. S ohledem na shora prezentovaný závěr soud žalobě vyhověl co do úroku z prodlení jdoucího od [datum] do zaplacení, vycházel z ustanovení § 1968, 1970 o. z., a z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Z uvedeného vládního nařízení však výše úroku ke zmíněnému datu prodlení činí 11,75 %, žalobkyně požadovala úrok nižší, soud vázán žalobním petitem rozhodl tak jak z výroků I. a III. rozsudku je patrno. Žaloba byla zamítnuta co do zbývající části předmětu sporu, tedy úroku z prodlení, jak z výroků rozsudku II. a IV. je patrno. 9. Soud k důkazu provedl listinu označenou jako zařazení zákazníka a informaci o zpracování osobních údajů, ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění. 10. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 za užití § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu sporu, soud jí proto přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně dopisem svého právního zástupce ze dne [datum]