4 C 147/2024-47 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, , doplněným dne , datum, , se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytla žalovanému částku , částka, se současným závazkem žalovaného splácet tuto částku společně s příslušenstvím a poplatky ve splátkách po , částka, měsíčně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, , na úvěrový závazek zaplatil celkem , hodnota, splátek, tj. částku , částka, , tato částka byla žalobkyní započtena na úroky, poplatky a zčásti na jistinu. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu částky , částka, představující zbývající dlužnou jistinu.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil, předvolání s návrhem měl doručeno fikcí dne , datum, . Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř..Z listiny označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, , a to tím způsobem, že částku , částka, vyplatí na účet žalovaného, částku , částka, na účet věřitele žalovaného (jímž je opět samotná žalobkyně) pro účely umoření jiného závazku a částku , částka, žalobkyně rovnou započte na své náklady jakožto náklady poskytovatele úvěru (tedy fakticky poskytne pouze , částka, ). Částka , Anonymizováno, představuje dle bodu 4.8 smlouvy náklady na lustrum v registrech, náklady na expresní vyplacení úvěru, ostatní administrativní náklady, odměnu zprostředkovateli úvěru a náklady na ověření úvěrového případu. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem 26 % ročně v , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, , a k tomu se zavázal hradit splátky doplňkové služby „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, měsíčně, tedy celkem měsíční splátky měly činit , částka, . Žalovaný měl uhradit na úvěrový závazek celkem částku , částka, a na doplňkovou službu „, Anonymizováno, “ celkem částku , částka, , tj. v souvislosti s úvěrem měl žalovaný splatit celkem částku , částka, . Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky byly upraveny sankce ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky, náklady na 1. upomínku ve výši , částka, a na druhou upomínku , částka, . Z výpisů z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovanému byla dne , datum, na jeho účet poukázána částka , částka, a na jiný účet žalobkyně částka , částka, (doplatek jiného úvěrového dluhu). Žalovaný byl opakovaně upomínán o úhradu dluhu dopisy ze dne , datum, , , datum, a , datum, .Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Soud posoudil smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 588 o. z. jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy, k čemuž jej vedly následující úvahy a okolnosti: Předně je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská. Podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Na poskytovatele úvěru by měl být kladen požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru by měl odpovídat jeho ekonomickému riziku.Z textu předmětné smlouvy je zřejmé, že byla sepsána žalobkyní předem (a to včetně přílohové smlouvy o doplňkové službě „, Anonymizováno, “) a následně byla zaslána žalovanému , Anonymizováno, , byla tedy uzavřena distančním způsobem. Žalovaný samotný text smlouvy evidentně nemohl ovlivnit, souhlas s textem smlouvy pouze stvrdil verifikační platbou (viz. čl. 13). Žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, (z toho navíc fakticky pouze částku , částka, , částku , částka, si žalobkyně rovnou ponechala na úhradu jiného dluhu) a za poskytnutí úvěru ve výši , částka, se žalovaný zavázal zaplatit úrok z prodlení 26 % ročně (celkem , částka, ), poplatky v celkové částce , částka, a náklady doplňkové služby „, Anonymizováno, “ v celkové částce , částka, , tedy v součtu měl žalovaný žalobkyni uhradit částku , částka, , což činí téměř čtyřnásobek půjčené částky. Doplňková služba „, Anonymizováno, “ je službou, která je spotřebiteli nabízena jakožto pro něj „výhodná“ (možnost odložení či přerušení splácení v těžkých životních situacích), opak je nicméně pravdou, neboť cena takové služby, kdy žalovaný má zaplatit dalších , částka, (tj. 133 % výše úvěru!), a to v podstatě pouze za to, že vůči němu ve vymezených situacích nebudou uplatněny sankce z prodlení, je absolutně nepřiměřená a neadekvátní povaze této „služby“. Tato doplňková služba je zcela evidentně koncipována především k obohacení věřitele, který za tuto službu neposkytuje žádné odpovídající protiplnění a navíc cenu této služby ani nezahrnuje do RPSN, což zkresluje pohled na celkové náklady úvěru. Soudu je známo z jeho činnosti, že uvedené typy služeb poskytují bankovní subjekty za minimální poplatek či zcela zdarma. Smlouva o úvěru se jeví jako celkově nevyvážená v neprospěch spotřebitele, plná nepřehledných a zavádějících podmínek a vytváří tak nerovnováhu v právech a povinnostech obou stran v neprospěch spotřebitele. Takováto ujednání jsou ve spotřebitelských smlouvách zakázaná (§ 1813 o. z.).Ze všech uvedených důvodů soud hodnotí smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, včetně jejích příloh jako absolutně neplatnou, zjevně se příčící dobrým mravům. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona a není zde rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Sjednaný úrok, nepřiměřené poplatky za poskytnutí finančních prostředků spolu s dalšími smluvními pokutami a sankcemi nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez těchto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Pro posouzení platnosti smlouvy je lhostejné, zda žalobkyně uvedené sankce či cenu doplňkových služeb činí předmětem žaloby či nikoliv. Smlouva je z pohledu soudu pro spotřebitele nevýhodná a plná zneužívajících ustanovení a vytváří tak nerovnováhu v právech a povinnostech obou stran v neprospěch spotřebitele, požadavek přiměřenosti zde dle názoru soudu nebyl splněn. Smlouva o úvěru je tedy s poukazem na shora uvedené neplatným právním jednáním jako celek. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku , částka, , aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaný doposud splatil částku , částka, , zbývá mu tedy doplatit , částka, , a to se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z., jeho výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění, k níž došlo dne , datum, , žalobkyně úrok z prodlení požaduje od data , datum, , v tomto rozsahu jí proto bylo vyhověno. Lhůta k plnění byla stanovena v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.)..Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť jakékoli další vznesené nároky žalobkyně nemají oporu v platné smlouvě (výrok II.).Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., převážný procesní úspěch měl v tomto sporu žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III.).Soud uložil žalobkyni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce , částka, na podkladě položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.