4 C 211/2024-34 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku , částka, se současným závazkem žalovaného vrátit tuto částku společně s příslušenstvím a poplatky v celkové výši , částka, , celkem tedy , částka, . Žalovaný doposud na úvěr zaplatil částku , částka, . Dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni.2. K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny fikcí dne , datum, , soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a společností , právnická osoba, dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému na základě žádosti žalovaného (čl. 23) úvěrovou částku , částka, , žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru v částce , částka, , celkem tedy , částka, , ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný byl opakovaně upomínán o úhradu dluhu právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dopisy ze dne , datum, a , datum, .4. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o úvěru“ a dospěl k závěru, že toto právní jednání je nutné hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Dle uzavřené smlouvy žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně (dále jen „věřitel“) částku , částka, a zavázal se zaplatit věřiteli úrok ve výši , částka, , nadto však další poplatky v celkové výši , částka, jakožto úplatu za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěru a inkaso splátek v hotovosti. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až náklady úvěru v souhrnu tvoří 86 % z půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatkům a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č. j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, čj. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u odkupovaných pohledávek. Názor Krajského soudu v Plzni na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto i dalších rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci.5. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši , částka, představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě žalovaný žalobkyni na pohledávku z této smlouvy uhradil částku , částka, , zbývá mu tedy doplatit , částka, . Soud proto výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit uvedenou částku společně se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky, nicméně až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, , za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne , datum, a s ohledem na poskytnutou desetidenní lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení dnem , datum, , od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč.zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovanému bylo uloženo zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř..6. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta ohledně veškerých nárokovaných položek, které však nebyly platně smluvně sjednány (výrok II.).7. Na náklady řízení se vztahuje § 142 odst. 2 o.s.ř., v daném případě měl převážný procesní úspěch žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.8. Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce , částka, dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce , částka, z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí , částka, .