4 C 253/2024-38 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku , částka, se současným závazkem žalovaného zaplatit úvěrový poplatek ve výši , částka, , úvěr i s poplatkem byl splatný ke dni , datum, . Žalovaný úvěr nesplatil a následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný dluží žalobkyni celkem částku , částka, , tedy jistinu i poplatek v plné výši.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny dne , datum, . Soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a společností , právnická osoba, dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku , částka, , žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s úrokem ve výši 12 % ročně a s poplatkem ve výši , částka, ve 12 měsíčních splátkách po , částka, , celkem tedy , částka, . Z potvrzení o provedení transakce a z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný obdržel od věřitele částku , částka, na účet dne , datum, . Dle tvrzení žalobkyně žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný byl upomínán žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne , datum, .Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ a dospěl k závěru, že celý tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Dle uzavřené smlouvy žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně (dále jen „věřitel“) částku , částka, a zavázal se zaplatit věřiteli úrok 12 % ročně a blíže nespecifikovaný poplatek v částce , částka, , v součtu zaplatit částku , částka, , tj. měl zaplatit částku cca o 70 % vyšší, než byl poskytnutý úvěr. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být adekvátní úrok, svou odměnu nadále navyšoval o poplatky, až tato v souhrnu tvoří více než téměř tři čtvrtiny půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není vůbec zřejmé, jak byl poplatek určen, proč byl určen právě v této výši, jaký je jeho účel, co má pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatku a jeho nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tento poplatek za rozporný s dobrými mravy, což způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť požadované náklady spotřebitelského úvěru nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. čj. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30.1.2019, čj. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u odkupovaných pohledávek. Názor krajského soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci.S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši , částka, představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2993 o.z.. V daném případě žalovaný žalobkyni na pohledávku z této smlouvy ničeho neuhradil (toto tvrzení nebylo žalovaným zpochybněno), byla mu proto výrokem I. uložena k úhradě částka , částka, . Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění realizována dopisem ze dne , datum, , který dle podacího lístku věřitel odeslal téhož dne a poskytl ve výzvě žalovanému lhůtu 3 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne , datum, a s ohledem na třídenní lhůtu se žalovaný ocitl v prodlení dnem , datum, , od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč.zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl (výrok II.), neboť další uplatňované částky s příslušenstvím nebyly platně sjednány.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., účastníci měli po zohlednění veškerého žalovaného příslušenství přibližně rovnocenný procesní úspěch, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce , částka, dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí , částka, .