4 C 346/2023-45 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku [částka] se současným závazkem žalované vrátit žalobkyni částku [částka] v [anonymizována dvě slova] splátkách (navýšeno o úroky a poplatky v celkové částce [částka]). Ke dni [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila žalobkyni doposud částku [částka]. K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaná se nedostavila, předvolání se žalobou měla doručeny fikcí dne [datum]. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku [částka], žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně s úroky a poplatky ve výši [částka], celkem tedy zaplatit částku [částka], a to ve [anonymizována dvě slova] splátkách. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaná uhradila na pohledávku z této smlouvy částku [částka]. Žalovaná byla upomínána žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako„ Smlouva o [anonymizována dvě slova] a dospěl k závěru, že celý tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázala se zaplatit věřiteli úroky ve výši [anonymizováno] a další poplatky až do celkové výše [částka]. Soud pokládá za naprosto neadekvátní, aby věřitel nad rámec odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až tyto společně s úrokem tvoří [anonymizováno] půjčené jistiny. Úrokovou sazbu ve výši [anonymizováno] ročně je nutno hodnotit jakožto rozpornou s dobrými mravy, neboť její výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank pro obdobné [anonymizováno] úvěry se pohybují v rozmezí [anonymizováno] – [anonymizováno] ročně. Další poplatky nad rámec obchodního úroku nemravnost tohoto právního jednání pouze dokreslují. Soud posoudil smlouvu o [anonymizováno] ve smyslu ust. § 588 o. z. jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy, přičemž tato neplatnost působí od počátku. Dále je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako [anonymizováno] a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve [anonymizováno] smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13 EHS a judikatury [anonymizováno] soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného, který tedy text smlouvy těžko mohl ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti [anonymizováno] odpovídá jeho ekonomickému riziku. Předchůdce žalobkyně si ekonomickou schopnost žalovaného splácet [anonymizováno] zjišťoval, jak ostatně sama žalobkyně tvrdí a jak vyplývá i z provedených důkazů (hodnocení klienta, potvrzení o příjmech žalovaného, výpisy z registrů dlužníků…). Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu a autonomie vůle subjektů tak nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. S ohledem na neplatnost smlouvy o [anonymizováno] soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná přijala částku [částka], aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že žalovaná doposud na svůj závazek uhradila částku [částka], uložil jí soud povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok, ale až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum], který dle podacího lístku věřitel odeslal dne [datum] a poskytl ve výzvě žalované lhůtu [anonymizováno] dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum] a s ohledem na [anonymizováno] lhůtu se žalovaná ocitla v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč.zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbývajícím rozsahu byl nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítnut, neboť požadované částky nemají oporu v platné smlouvě (výrok II.). Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně měla s přihlédnutím rovněž k veškerému žalovanému příslušenství v tomto sporu převážný procesní neúspěch, žalované však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádné z účastnic náklady řízení nepřiznal (výrok III.). Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod [anonymizováno] ve spojení s položkou [číslo] bod [anonymizováno]) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl oproti poplatku z klasického (nikoli elektronického) návrhu činí [částka].