4 C 359/2023-35 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o [anonymizováno], na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky v částce [částka]. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí [anonymizováno] poplatek ve výši [částka] a jistinu i poplatek splatit do [datum]. Žalovaná však své smluvní závazky nesplnila. Žalobkyně požaduje jistinu v částce [částka], poplatek v částce [částka], náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce [částka] a smluvní pokutu v částce [částka]. K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaná se nedostavila, předvolání se žalobou měla doručeny fikcí dne [datum]. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.. Soud provedl žalobkyní předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční částku [částka] a žalovaná se zavázala splatit ji společně s poplatkem ve výši [částka] ve lhůtě do [datum]. Dle smlouvy má věřitel dále nárok na smluvní pokutu v případě prodlení ve výši [anonymizováno] z dlužné částky denně. Z potvrzení [právnická osoba], je zřejmé, že žalobkyně poskytla na účet žalované dne [datum] částku [částka]. Žalovaná byla ze strany žalobkyně vyzývána k úhradě dluhu upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o [anonymizováno] a dospěl k závěru, se jedná o neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z. z níže uvedených důvodů. V daném případě žalobkyně poskytla žalované částku [částka] na dobu [anonymizována dvě slova] měsíce s poplatkem ve výši [anonymizováno] z jistiny, což je částka v případě tak krátkého časového období, na které byly prostředky poskytnuty, nepřiměřeně vysoká. Odměnou za poskytnutí [anonymizováno] má být přiměřeně vysoký úrok, nikoli [anonymizováno] poplatek takové výše. Poplatky v bankovní praxi mají mít spíše vedlejší charakter a obvykle tvoří zanedbatelnou část jistiny. Zdánlivě se zde sice jedná o [anonymizováno]„ bez úroku“, nicméně pokud bychom brali jako odměnu namísto úroku právě poplatek v částce [částka], pak by se ve výsledku de facto jednalo o úrok ve výši [anonymizováno] ročně. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě figurují další citelné sankce vztažmo k prodlení žalované. Jedná se nejen o smluvní pokutu ve výši [anonymizováno] denně, ale dále poplatky spojené s upomínáním, což představuje např. částku [částka] za každou písemnou upomínku, [částka] za předání spisu [anonymizována dvě slova], [částka] za předání spisu [anonymizována dvě slova] atd.. Není bez významu, že v daném případě bylo v rozmezí [anonymizováno] týdnů žalované zasláno [anonymizováno] upomínek a je nutno poznamenat, že upomínání dlužníka téměř každý týden nevyznívá účelně, nýbrž účelově. Poplatky specifikované ve smlouvě pod bodem 2.3 jakožto účelně vynaložené náklady jsou svou výší nepřiměřené povaze a náročnosti úkonů, které jsou k nim přiřazeny. Dále dle čl. 2 smlouvy v případě prodlení se splácením a následné změně splatnosti se veškeré přirostlé úroky z prodlení od původního dne splatnosti k okamžiku schválení příslušné žádosti stávají součástí jistiny [anonymizováno], což vede k dalšímu navyšování dlužné částky. Je sice pravdou, že dlužník je povinen plnit včas a za prodlení má nést přiměřené sankce, zde se však povaha, výše a četnost sankčních ujednání jeví tak, že věřitel s prodlením klienta přímo a dopředu kalkuluje a na tomto případném prodlení má záměr se obohatit. Dále je nutno zdůraznit, že smlouva byla uzavřena jako [anonymizováno] a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13 EHS a judikatury [anonymizováno] soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. S ohledem na vše shora uvedené, kdy soud posuzuje celkovou koncepci a charakter dané smlouvy, dospívá k závěru, že právní jednání takového obsahu by nemělo požívat právní ochrany a vyhodnocuje jej jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Soud rovněž vychází ze závěrů Krajského soudu v Plzni, prezentovaných např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. S ohledem na neplatnost smlouvy o [anonymizováno] soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § [číslo], § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná přijala částku [částka], aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Soud proto výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci je výzvou k plnění (s prokázaným odesláním žalované) dopis žalobkyně ze dne [datum], který dle podacího lístku žalobkyně odeslala dne [datum] a poskytla ve výzvě žalované lhůtu [anonymizováno] dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum] a s ohledem na třídenní lhůtu se žalovaná ocitla v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč.zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbytku zákonného úroku z prodlení za předešlé období soud nárok žalobkyně zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a tím i absenci ujednání o době plnění se mohla žalovaná ocitnout v prodlení až poté, co byla věřitelem o plnění požádána (§ 1958 odst. 2 o.z.). Soud dále zamítl žalobu v rozsahu požadavku na zaplacení poplatku, smluvní pokuty a nákladů na vymáhání, neboť tyto nároky nebyly platně smluvně sjednány. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.. Procesní úspěch obou účastnic byl přibližně rovnocenný, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod [anonymizováno] ve spojení s položkou [číslo] bod [anonymizováno]) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce [částka] z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].