4 C 53/2024-64 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr splácet společně s úrokovým navýšením 67,04 % ročně, a to ve 36 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo proto k automatickému zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Do data zesplatnění uhradila žalobkyně na předmětný závazek částku , částka, , po jeho zesplatnění pak dalších , částka, .Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu převyšujícím částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Soud proto postupoval dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu výrokem I. částečně zatavil.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně nedostavila, předvolání měla doručeno dne , datum, , žalovaná se k jednání rovněž nedostavila, předvolání se žalobou jí byly doručeny fikcí dne , datum, . Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).Soud provedl žalobkyní předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr v částce , částka, a žalovaná se zavázala splatit jej v 36 měsíčních splátkách ve výši , částka, (tj. celkem , částka, ). Úroková sazba byla sjednána na 67,04 % ročně. Součástí smlouvy je splátkový kalendář, rozepisující jednotlivé splátky a jejich splatnost. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka , částka, připsána na účet žalované dne , datum, . Dopisy ze dne , datum, a , datum, byla žalovaná upozorněna na prodlení a možnost zesplatnění úvěru a vyzvána k úhradě dlužných splátek včetně smluvní pokuty a náhrady nákladů. Dopisem ze dne , datum, bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru a byla vyzvána k okamžité úhradě celého dluhu. Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzývána k zaplacení dopisem žalobkyně ze dne , datum, .Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši 67,04 % ročně je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank pro obdobné spotřebitelské úvěry se pohybují kolem 10 % ročně. Soud posoudil smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 588 o. z. jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy, přičemž tato neplatnost působí od počátku. Dále je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalované, která tedy text smlouvy těžko mohla ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaná jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Předchůdce žalobkyně si ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr zjišťoval, jak ostatně sama žalobkyně tvrdí a jak vyplývá i z provedených důkazů. Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. , spisová značka, ze dne , datum, , , spisová značka, ze dne , datum, či , spisová značka, ze dne , datum, a , spisová značka, . Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná přijala částku , částka, , aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaná splatila celkem částku , částka, , zbývá jí tedy doplatit , částka, , a to se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok. Žalobkyní realizované zpětvzetí žaloby bylo pravděpodobně realizováno se záměrem požadovat pouze tolik, kolik bylo reálně poskytnuto a nevráceno, tedy bezdůvodné obohacení žalované. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat upomínku ze dne , datum, (čl. 4), kdy za předpokladu jejího odeslání téhož dne a za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne , datum, , žalobkyně poskytla žalované lhůtu k plnění v trvání 10 dnů, tj. do , datum, , dnem , datum, se tedy žalovaná ocitla v prodlení, od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o.z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).V rozsahu úroku z prodlení požadovaného za dřívější období byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.).O nákladech řízení bylo rozhodnuto na podkladě § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.. Žalobkyně vzala žalobu v převážném rozsahu zpět nikoli pro chování žalované, nýbrž na základě své vlastní úvahy a zastavení řízení proto v tomto převážném rozsahu procesně zavinila, je proto povinna hradit jeho náklady. V daném případě však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.