4 C 59/2024-45 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku , částka, se současným závazkem žalovaného vrátit žalobkyni částku , částka, (navýšeno o úroky ve výši 57,32 % ročně), a to ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil žalobkyni doposud částku , částka, .K ústnímu jednání dne , datum, se žalovaný nedostavil, svou neúčast omluvil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze společného prohlášení žalobkyně a společnosti , právnická osoba, ., ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku , částka, (poskytnutí této částky dne , datum, prokazuje listina na čl. 9), žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s úroky ve výši 57,32 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , což činí , částka, . Z tvrzení žalobkyně a rozpisu splátek je zřejmé, že žalovaný uhradil na pohledávku z této smlouvy celkem částku , částka, . Žalovaný byl upomínán žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne , datum, .Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši 57,32 % ročně lze hodnotit jako úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank pro obdobné spotřebitelské úvěry se pohybují kolem 10 % ročně. Soud posoudil smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 588 o. z. jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy, přičemž tato neplatnost působí od počátku. Dále je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného, který tedy text smlouvy těžko mohl ovlivnit. , adresa, lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu a autonomie vůle subjektů tak nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. , spisová značka, ze dne , datum, , , spisová značka, ze dne , datum, či , spisová značka, ze dne , datum, a , spisová značka, . Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku , částka, , aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud na svůj závazek uhradil částku , částka, , soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění, v dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne , datum, (jejíž odeslání bylo doloženo), který dle podacího lístku věřitel odeslal dne , datum, . Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne , datum, , žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění v trvání 10 dnů, tj. do , datum, , dnem , datum, se tedy žalovaný ocitl v prodlení, od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč.zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).Ve zbývajícím rozsahu byl nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku, smluvních pokut a dalších nákladů jako nedůvodný zamítnut, neboť veškeré tyto náklady nebyly platně sjednány.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., převážný procesní úspěch měl v tomto řízení žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce , částka, dle položky č. , hodnota, ve spojení s položkou č. , hodnota, ) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce , částka, odpovídající návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl oproti návrhu „klasickému“, který má být zpoplatněn částkou , částka, , činí , částka, .