5 C 192/2024-51 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem ve výši 39 % ročně od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, dále se domáhala úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , a částky , částka, , jež představovala poplatek za poskytnutí úvěru. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným k jeho žádosti smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku , částka, , jež původně měla být splatná , datum, . Žalovaný využil svého práva prodloužit splatnost, v důsledku čehož splatnost úvěru nastala , datum, . Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však na úvěru dosud ničeho neuhradil, žalobkyně odeslala žalovanému prostřednictvím pošty dvě upomínky k úhradě, čímž vznikly prokazatelně náklady ve výši , částka, , respektive , částka, . Žalobkyně byla nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, s čímž vznikly náklady ve výši , částka, . Dalšími náklady jsou pak částky vynaložené na odeslání SMS ve výši , částka, za jednu SMS, když takto bylo odesláno celkem , hodnota, SMS zpráv, za e-mailové upomínky bylo účtováno , částka, , když takto jich bylo učiněno 35. V součtu náklady upomínání představovaly částku , částka, . Smluvní pokuta činila 0,1 % denně z dlužné částky, a to za období od , datum, do podání žaloby. Poplatek za poskytnutí úvěru činí , částka, . Žalovaný dlužné částky neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby datovanou , datum, .2. Žalovaný na jednání konaném , datum, uvedl, že se ocitl v tíživé situaci, kdy měl i jiné, vyšší úvěry, které přednostně hradil. Poukázal to, že žalobkyni z titulu uzavřené úvěrové smlouvy již částečně plnil. Přislíbil, že do 14 dnů předloží výpis ze svého internetového bankovnictví, jež by prokázal platbu ve prospěch žalobkyně. Soud proto jednání odročil na , datum, , avšak do uvedeného data žalovaným žádný důkaz o tom, že z části žalobkyni plnil, nebyl předložen. Žalovaný se k jednání , datum, nedostavil, aby soud jej mohl poučit v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázal výši svých plateb ve prospěch žalobkyně a poučil jej o možném negativním následku, pokud tak neučiní. Soud tak není oprávněn ani povinen sdělovat poučení účastníkovi v intencích § 118a o. s. ř. jinak, a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úvěrové smlouvě ničeho neuhradil, žalovanému se nepodařilo prokázat, že z titulu uvedené úvěrové smlouvy žalobkyni cokoliv uhradil.3. Z předloženého předsmluvního formuláře, jakož i ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným coby úvěrovaným. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , když žalovaný se zavázal částku , částka, vrátit společně se smluveným úrokem z úvěru ve výši 39 % ročně a jednorázovým poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , jež byl splatný společně s jistinou a úrokem. Poskytnuté peněžní prostředky měly být vráceny do 30 dnů od jejich poskytnutí. Z detailu pohybu, jakož i potvrzení o platbě bylo prokázáno, že na účet žalovaného byla dne , datum, poukázána částka ve výši , částka, .4. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Citované ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho, kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí v obdobné věci. Dobré mravy jsou, dle již ustálené soudního judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom, kterém období, a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil smlouvu o úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání, když tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah. V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako smlouva spotřebitelská dle § 1810 a následující o. z. Dle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé tedy nemusí nepřiměřených ustanovení se sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smlouva, která byla žalobkyní předložena, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala poskytnutá částka, poplatky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Nicméně z okolností uzavření smlouvy je zřejmé, že žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobkyně doložila, že si zjišťovala ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutém termínu. Soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně totiž požaduje po žalovaném poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , což představuje 24,79 % z poskytnuté částky, a to aniž by bylo uvedeno, jak byl tento poplatek určen a proč právě v této výši. Úrok byl sjednán ve výši 39 % ročně, což je vyšší úroková míra, než je obvykle poskytována bankami. V případě prodlení bylo ve smlouvě stanoveno, že žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, za první upomínku, , částka, za druhou upomínku a , částka, jako náklady spojené s předáním pohledávky k vymáhání cestou inkasní agentury, za každou e-mailovou zprávu bylo účtováno , částka, a za každou SMS , částka, , za telefonický hovor a to i nespojený , částka, . Výši těchto poplatků soud považuje za odporující dobrým mravům. Žalobkyně zřejmě spoléhaje na řádné neplnění poskytnuté částky, těmito poplatky nepřiměřeně navyšovala splatnou částku žalovaného, čímž vytvořila smlouvu nevyváženou a v její prospěch. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, i tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Dle názoru soudu by bez těchto ujednání žalobkyně smlouvu neuzavřela, proto se možností oddělit jednotlivá ujednání ze smlouvy již soud nezabýval. Navíc sjednaný úrok 39 % ročně je nepřiměřený, v součtu se sjednaným poplatkem pak představuje 63,79 % poskytnuté jistiny. Soud proto smlouvu o úvěru s poukazem na shora uvedené hodnotil jako neplatné právní jednání., právnická osoba, ohledem na shora uvedené soud proto vztah účastníků posoudil v intencích § 2991 a následující o. z., když žalobkyně, tím, že poskytla žalovanému , částka, , poskytla plnění bez právního důvodu a žalovaný se právě o tuto částku na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný, jak bylo popsáno již shora, neprokázal, že žalobkyni cokoliv uhradil. Soud proto žalobě vyhověl co do rozsahu částky , částka, . Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, b