5 C 297/2023-47 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a dále tento požadovala od [datum] do zaplacení z částky [anonymizována dvě slova] ve výši 8,5% ročně, rovněž se domáhala úhrady kapitalizovaného úroku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 15 % ročně a dále tento požadovala od [datum] z jistiny ve výši [částka] do zaplacení. Uvedla, že částka žalobou uplatněná je tvořena dlužnou jistinou ve výši [částka], úhradou za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a smluvní pokutou ve výši [částka]. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši [částka] v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit rovněž úrok v pevné výši [částka], úhradu za administrativní činnosti ve výši [částka] a za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru ve výši [částka], to vše ve 14 měsíčních splátkách po [částka], poslední splátka tak měla být uhrazena do [datum]. Žalovaný uhradil toliko [částka]. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], když o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný shora uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně. 2. Soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyzval žalobkyni ke specifikaci smluvní pokuty v požadované výši [částka]. Na výzvu reagovala žalobkyně podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že smluvní pokuta je požadována vždy z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum] a činí [částka], nikoli požadovaných [částka]. Vzala proto žalobu zpět v rozsahu [částka]. 3. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud postupoval dle § 96 odst. 2 o. s. ř. a v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil, jak z výroku rozsudku I. je patrno. Souhlasu žalovaného nebylo třeba, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání. 4. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žalobu současně s předvoláním měl doručenou dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne [datum]. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti, když zároveň u něj byla zachována 10ti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně zastoupena právním zástupcem se k jednání dostavila a na žalobě setrvala. 5. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy, jakož i z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal za zjištěné, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v příloze této smlouvy byly postoupeny na žalobkyni. V uvedené příloze pak figuruje pohledávka za žalovaným. Společnost dopisem ze dne [datum] informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. 6. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] vzal za prokázané, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným, když dne [datum] byla žalovanému předána hotovost ve výši [částka]. Žalovaný stvrdil převzetí této částky podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal [částka] včetně úroku ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a poplatku za inkaso ve výši [částka], tedy celkem [částka] uhradit v 14 měsíčních splátkách po [částka]. 7. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum] je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považovaná za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání této smlouvy žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínky. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to právě žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., také z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném též úhradu za hotovostní inkaso splátek, za administrativní činnosti, aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky určila, a proč právě v dané výši. Není rovněž patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z dané transakce. Uvedené poplatky v součtu činí 76,23 % z poskytnuté hotovosti, tedy z částky [částka], včetně požadovaného úroku pak 85,85 % poskytnuté částky. Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčené peněžní prostředky ve formě úroku víceméně přiměřeného (v daném případě 15 % ročně) navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednané vysoké poplatky shora specifikované nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným shledána absolutně neplatnou. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který obdobnou věc řešil, navíc v postavení žalobkyně byla rovněž [právnická osoba] 8. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z. Žalovanému byla poskytnuta částka [částka] a žalovaný již na ní uhradil [částka], jak tvrdila žalobkyně v návrhu na vydání platebního rozkazu a podpořila přehledem plateb. Soud proto žalobu zamítl v rozsahu vymezeném ve výroku II. rozsudku, když žalovaný ničeho žalobkyni již nedluží, tedy na úkor žalobkyně se bezdůvodně neobohatil. 9. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 146 odst. 2, I. věta o. s. ř., kdy žalobkyně tím, že vzala žalobu zpět v rozsahu [částka], zavinila, že řízení muselo být zastaveno, byla by proto povinna hradit náklady řízení žalovaného. Jde-li o zbývajíc