5 C 91/2024-24 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru ve výši , částka, skládající se z půjčené částky , částka, a souhrnného poplatku , částka, . Úvěr měl být splácen týdně splátkou , částka, . Žalovaný zaplatil , částka, , když tato částka byla započtena nejprve na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, na úhradu poplatků za zpracování a doručení úvěru, na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek, na úhradu následujících položek – jistiny úvěru dílem ve výši 83,47 %, na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvolání mu byla doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne , datum, . Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z informace o smlouvě, jakož i ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, bylo prokázáno, že ta byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, . Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Smluvní strany sjednaly úrok ve výši , částka, , poplatek za zpracování a doručení úvěru , částka, a poplatek za hotovostní inkaso splátek , částka, . Žalovaný se zavázal celkem žalobkyni vrátit , částka, v pravidelných týdenních splátkách po , částka, při počtu 90. splátek. Z uvedené úvěrové smlouvy bylo dále prokázáno, že žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy převzal , částka, . Z evidenční karty klienta a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo dále zjištěno, že obě žalovaný podepsal dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, a žalovaný toto nesporoval, že z titulu uvedené úvěrové smlouvy uhradila , částka, .4. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považovaná za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Soud považuje dané jednání za rozporné s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., z toho důvodu, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , avšak vedle něj měl uhradit též poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, , poplatek za hotovostní inkaso ve výši , částka, , kdy tyto poplatky v součtu přestavují 62 % poskytnuté částky. Vedle těchto poplatků měl dále uhradit úrok ve výši , částka, za dobu 90 týdnů. V souvislosti s kapitalizovaným úrokem je nutné uvést, že ze smlouvy není zřejmé, jak byl tento určen a proč právě v této výši. Výši shora uvedených poplatků vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. V této souvislosti je možné zmínit rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 169/2017-64, ze dne , datum, v obdobné věci, který uvedl, že není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je pak ve svém důsledku obchod s chudobou. Sjednanou celkovou „odměnu“ nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o úvěru je proto dle názoru soudu neplatným právním jednáním.5. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z., a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky, představují rozdíl mezi částkou poskytnutou, tj. , částka, a částkou žalovaným uhrazenou, tj. , částka, , tedy dospěl k částce , částka, . O tuto částku se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně k úhradě peněžitého plnění dle § 1958 odst. 2 o. z. Takováto výzva byla obsažena v dopise ze dne , datum, , který byl dán k poštovní přepravě dne , datum, , jak doloženo podacím archem, a dle této výzvy měla být dlužná částka uhrazena do 7 dnů ode dne doručení (viz obsah výzvy). Daná výzva se dostala do dispoziční sféry adresáta dne , datum, , a to za užití § 573 o. z. Žalovaný pak měl plnit do , datum, , a pokud tak neučinila, dnem , datum, se ocitl v prodlení a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení v daném období činila dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 15 % ročně.6. S ohledem na shora uvedené soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.7. Soud sice k důkazu provedl údaje o zaměstnání klienta, ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění s ohledem na shora prezentovaný závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy.8. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každý z účastníků měl úspěch zhruba co do ½ předmětu sporu, bylo proto na místě, aby každý z nich si nesl své náklady. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování úspěchu ve věci vycházel rovněž z kapitalizovaných úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni , datum, (zde lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08).9. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto oba účastníky rovným dílem stíhá povinnost doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech, doplatek z návrhu ve výši , částka, . Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, . Podle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků však soudní poplatek by činil , částka, , zbývá proto doplatit , částka, . Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Soud uložil tuto povinnost žalobkyni v rozsahu částky , částka, a ve stejném rozsahu i žalovanému.10. Soud pro úplnost dodává, že při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku.