8 C 199/2024-60 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u Okresního soudu Plzeň-jih dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti , právnická osoba, , a to na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným dne , datum, , jejíž nedílnou součástí byly Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše , částka, , a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě, když žalovaný tento úvěr čerpal, přičemž v souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Tyto splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle smlouvy. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě a rovněž tak byl žalovaný povinen hradit poplatky a náklady. Žalovaný však neplnil smluvní podmínky řádně a včas dle smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. V souladu se smluvním ujednáním tak byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil částku v celkové výši , částka, . Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby pak již nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu jistinu ve výši , částka, , poplatek ve výši , částka, , úrok z jistiny do zesplatnění dne , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok od , datum, do , datum, ve výši , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Dále pak žalobkyně požadovala přiznat i úrok ve výši 21,69 % ročně z dlužné jistiny , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, (jistina , částka, + poplatek , částka, ) od , datum, do zaplacení.2. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne , datum, následně doplnila návrh na zahájení řízení o tvrzení, že žalovaný z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru čerpal celkovou částku ve výši , částka, , což žalobkyně současně doložila i příslušnými potvrzeními o provedených transakcích.3. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu v částce , částka, . Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru hradit uvedené právní předchůdkyni žalobkyně minimální měsíční platby, se splatností do každého 3. dne kalendářního měsíce, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které měl žalovaný hradit, měla být žalovanému sdělována každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Roční pevná úroková sazba byla sjednána ve výši 54 %. Celková částka, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit v případě, že by byla celková výše spotřebitelského úvěru vyčerpána okamžitě a v plné výši, činila , částka, . Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly předložené Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Předloženou denní historií úvěru žalobkyně v řízení prokázala své dodatečné tvrzení o tom, že žalovaný na základě smlouvy ze dne , datum, postupně načerpal úvěrové prostředky v celkové výši , částka, , když na svůj úvěrový závazek naopak zaplatil pouze částku v celkové výši , částka, , v důsledku čehož byl úvěr v souladu se zněním smluvních podmínek ke dni , datum, zesplatněn. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána předloženou Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne , datum, mezi obchodní společnostní , právnická osoba, jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, .5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného obchodního úroku dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je tak korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.8. V daném případě se žalovaný nacházel v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohl žalovaný samotný standardizovaný text návrhu smlouvy, vyhotovený jednostranně právní předchůdkyní žalobkyně, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují pod