8 C 365/2023-80 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že dne , datum, uzavřela se žalovaným elektronicky Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , když úroky z úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách ve výši , částka, , se splatností vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, . Přes opakované upomínky žalobkyně nebyla žalovaným tato splátka uhrazena, a proto žalobkyně v souladu s úvěrovou smlouvou přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení. Žalovaná částka v celkové výši , částka, přitom má představovat zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, dále zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení.2. K výzvě soudu žalobkyně následně svým podáním doručeným dne , datum, doplnila, opravila a upřesnila žalobní tvrzení tak, že žalovaná částka představuje pouze zůstatek jistiny nesplaceného úvěru, bez úroků apod., přičemž žalovaný uhradil žalobkyni pouze pět splátek po , částka, , tj. celkem , částka, . Při započítávání žalovaným poskytnutých úhrad žalobkyně postupovala podle tabulky umoření, která je součástí předsmluvních informací.3. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. Z elektronicky sjednané Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se jakožto nebankovní poskytovatel spotřebních úvěrů zavázala poskytnout žalovanému jakožto spotřebiteli spotřebitelský neúčelový hotovostní úvěr v celkové výši , částka, , a to tím způsobem, že částka ve výši , částka, měla být vyplacena na účet žalovaného a částka ve výši , částka, měla být bez vyplacení přímo započtena na náklady žalobkyně specifikované v bodu 4.8. úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit formou 72 pravidelných měsíčních splátek po , částka, , splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, s tím, že poslední splátka byla splatnou dne , datum, , jak bylo v řízení doloženo i příslušnou tabulkou umoření, která byla soudu společně s předsmluvními informacemi a dalšími přílohami rovněž předložena. Roční úroková sazba byla uvedenou smlouvou deklarována ve výši 49 %. Žalovaný se tak úvěrovou smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru výši , částka, (72 x , částka, ), z čehož jenom částka samotného úroku z úvěru činila , částka, (, částka, – , částka, ). V řízení přitom bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo výše popsaným způsobem k poskytnutí sjednané úvěrové částky, tzn. že na bankovní účet žalovaného byla ze sjednané úvěrové částky ve výši , částka, fakticky poukázána pouze částka ve výši , částka, . Relevantním způsobem přitom nebylo zpochybněno žalobní tvrzení o tom, že žalovaný uhradil žalobkyni v průběhu trvání smluvního vztahu celkem pět měsíčních splátek ve výši , částka, , tj. celkovou částku ve výši , částka, . Předloženou 1. upomínkou ze dne , datum, a 2. upomínkou ze dne , datum, žalobkyně prokázala, že žalovaný nezaplatil měsíční splátku ve výši , částka, , splatnou ke dni , datum, , v důsledku čehož žalobkyně v souladu s bodem 5.5. úvěrové smlouvy předloženým dopisem ze dne , datum, zesplatnila žalovanou jistinu úvěru ve výši , částka, , když v takovém případě se úroky z úvěru staly součástí jistiny, a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do dne , datum, .7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného obchodního úroku dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne , datum, a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je tak korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.8. V daném případě se žalovaný nacházel v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohl žalovaný samotný standardizovaný text návrhu úvěrové smlouvy, vyhotovený jednostranně žalobkyní, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.9. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, č. j. , spisová značka, nebo ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Krajský soud v této souvislosti konstatoval, že i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V nyní posuzované věci žalobkyn