4 C 155/2025-21 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 500 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit společně s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 21 000 Kč, celkem tedy 51 000 Kč, do , datum, . Dále žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč za prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek (5 x 500 Kč). Žalovaný však své smluvní povinnosti nesplnil a ke dni podání návrhu neuhradil na svůj dluh ničeho.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně nedostavila, předvolání měla doručeno do datové schránky dne 7. 7. 2025. Žalovaný se k jednání dostavil a uvedl, že dluhu si je vědom. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Soud provedl žalobkyní předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 5 splátkách po 6 000 Kč společně s poplatkem 4 200 Kč (tj. splátka vždy ve výši 10 200 Kč) v termínu do , datum, . Celkem má tedy žalovaný zaplatit částku 51 000 Kč. Dále má dle smlouvy žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou každé ze splátek. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že částka 30 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného dne , datum, . Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu dopisem ze dne , datum, .Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru a dospěl k závěru, se jedná o neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z. z níže uvedených důvodů. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč na dobu cca 2 měsíců s poplatkem ve výši 70 % z jistiny, což je částka v případě tak krátkého časového období, na který byly prostředky poskytnuty, nepřiměřeně vysoká. Odměnou za poskytnutí úvěru má být přiměřeně vysoký úrok, nikoli poplatek takové výše. Poplatky v bankovní praxi mají mít spíše vedlejší charakter a obvykle tvoří zanedbatelnou část jistiny. Zdánlivě se zde sice jedná o úvěr „bez úroku“, nicméně pokud bychom brali jako odměnu namísto úroku právě poplatek v celkové částce 21 000 Kč, pak by se ve výsledku de facto jednalo o úrok ve výši cca 420 % ročně. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatků a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě figurují další citelné sankce vztažmo k prodlení žalovaného. Jedná se nejen o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, ale rovněž o jednorázovou smluvní pokutu 500 Kč spojenou s prodlením s úhradou každé jednotlivé splátky. Soud si je vědom skutečnosti, že se v daném případě jedná o úvěr podnikatelský, nicméně i zde platí, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23ICdo 56/2019).S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991, § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku 30 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila, soud proto výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění závazku odeslána dne , datum, , za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne , datum, , dnem , datum, se tedy žalovaný ocitl v prodlení, od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o.z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 12 % ročně. Soud umožnil žalovanému k jeho žádosti zaplatit dluh ve lhůtě tří měsíců, když žalovaný s měsíčním výdělkem cca 50 000 Kč je vícečetně úvěrově zadlužen (splácí 18 000 Kč měsíčně), má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a partnerku na rodičovské dovolené.Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť žalobkyní nárokovaná částka nad rámec částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku nemá oporu v platné smlouvě.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., procesní úspěch účastníků je přibližně rovnocenný, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 535 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce 2 140 Kč odpovídající návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl oproti návrhu „klasickému“, který má být zpoplatněn částkou 2 675 Kč, činí 535 Kč.