4 C 212/2025-61 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 200 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 24 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet společně s úrokovým navýšením 64,16 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 398 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, do doby zesplatnění uhradila částku 11 184 Kč. K automatickému zesplatnění úvěru došlo ke dni , datum, . Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila ještě částku 1 000 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny 25 534,31 Kč (původní jistina společně s úrokem z úvěru ke dni zesplatnění), smluvní pokuty v částce 998 Kč a v částce 7 268,87 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v částce 400 Kč, smluvního úroku od , datum, a úroku z prodlení od , datum, .Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně návrh částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí, zpětvzetí blíže neodůvodnila. Soud postupoval dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.).K jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaná se nedostavila, předvolání společně se žalobou měla řádně doručeny dne 9. 9. 2025. Soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje § 101 odst. 2, 3 o.s.ř..Soud provedl žalobkyní předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr v částce 24 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jej ve 48 měsíčních splátkách po 1 398 Kč (tj. celkem 67 104 Kč). Úroková sazba byla sjednána na 64,17 % ročně. Součástí smlouvy je splátkový kalendář, rozepisující jednotlivé splátky a jejich splatnost. Dle dokladu o vyplacení úvěru a výpisu z účtu žalobkyně byla částka 24 000 Kč připsána na účet žalované dne , datum, . Dopisy ze dne , datum, a , datum, byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužných splátek a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Okamžitá splatnost úvěru byla žalované oznámena dopisem ze dne , datum, , předžalobní upomínka je datována , datum, .Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši 64,17 % ročně je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank pro obdobné spotřebitelské úvěry se pohybují kolem 15 – 20 % ročně. Soud posoudil smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 588 o. z. jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy, přičemž tato neplatnost působí od počátku. Dále je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalované, která tedy text smlouvy těžko mohla ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaná jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobkyně, jak sama tvrdí, si ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr zjišťovala, úroky, které požadovala, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu a autonomie vůle subjektů tak nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná přijala částku 24 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že žalovaná doposud na svůj závazek uhradila částku 12 184 Kč, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 816 Kč, jak ostatně žalobkyně požaduje po částečném zpětvzetí žaloby. Žalobkyně má nárok na úrok z prodlení tak, jak byl výrokem II. přiznán, žalobkyni náleží na podkladě § 1970 o.z. a jeho výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř..Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. (nejedná se o zpětvzetí žaloby pro chování žalované) a na náklady by tak měla nárok převážně procesně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.