4 C 216/2025-45 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u Okresního soudu v Klatovech dne , datum, , domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 983,87 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou jistinu a poplatek za poskytnutí peněžních prostředků. Žalovaný se zavázal dlužnou částku zaplatit v týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však tuto povinnost nesplnil řádně a včas, dne , datum, se ocitl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Právní předchůdce žalobkyně tak zesplatnil celý dluh. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . O postoupení byl žalovaný vyrozuměn písemným oznámením. Žalobkyně tedy uplatnila právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 17 983,87 Kč a příslušenství, které bylo tvořeno kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 35 967,74 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud na svůj dluh uhradil částku 3 500 Kč.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že si je půjčky vědom.3. Z předložené listiny označené jako smlouva o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s tzv. souhrnným poplatkem v částce 14 720 Kč, celkem tedy zaplatit částku 34 720 Kč, a to v 55 týdenních splátkách, 54 splátek po 640 Kč, a poslední splátka ve výši 160 Kč. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyni byla postoupena, mimo jiné, i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně byla tedy aktivně legitimována.4. Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „smlouva o půjčce“ (dle svého obsahu smlouva o úvěru) a dospěl k závěru, že je zcela neadekvátní, aby úvěrový věřitel po žalovaném coby spotřebiteli namísto přiměřeného úroku požadoval na odměně nejasně vymezený „souhrnný poplatek“ tvořící 73,6 % z jistiny. Jakékoli poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byl tento poplatek určen, proč byl určen právě v této výši, co má pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Předmětný poplatek je nutno vnímat jako tzv. skrytý úrok (viz. např. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j. 14 VSOL 335/2022-185 ze dne 25. 1. 2023). Soud v návaznosti na shora uvedené uzavřel, že předmětný právní úkon (smlouvu o úvěru) je nutno hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (předpis platný v době, kdy k právnímu jednání došlo a aplikovaný na podkladě § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Soud při svém rozhodování měl na zřeteli např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, čj. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobkyní odkupovaných pohledávek. Názor Krajského soudu v Plzni na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci.5. Soud s ohledem na shora uvedené posoudil nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení dle § 451 zák. č. 40/1964 Sb., kdy dle odst. 1 je povinen žalovaný obohacení vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný již žalobkyni plnil částku ve výši 3 500 Kč, soud stanovil žalovanému povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu poskytnuté jistiny a částky plnění, tedy celkem ve výši 16 500 Kč.6. Smlouva byla soudem shledána jako absolutně neplatná, proto z ní nelze dovodit, že žalovaný byl povinen závazek splnit do , datum, . Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení, bylo potřeba výzvy žalobkyně k úhradě peněžitého plnění dle § 561 zák. č. 40/1964 Sb. Taková výzva byla učiněna dopisem ze dne , datum, , kdy žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu ke splnění nejpozději do , datum, . Prodlení žalovaného coby dlužníka tak nastalo dne , datum, . Úrok z prodlení vychází z ustanovení § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., a jeho výše z ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb..7. Na jednání dne , datum, byly soudem zjištěny majetkové poměry žalovaného, který se osobně dostavil. Žalovaný soudu sdělil, že by byl schopen platit ve splátkách maximálně po 1 000 Kč měsíčně. Uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši 14 873 Kč měsíčně, dále invalidní důchod na Slovensku ve výši 6 608 Kč. Toto jsou jeho jediné příjmy. Dále uvedl, že bydlí sám v domě pro seniory, kde platí nájemné v celkové výši 15 600 Kč, načež soudu předložil nájemní smlouvu včetně dodatku, z níž soud tuto částku zjistil. Z těchto důvodů soud rozhodl o plnění povinnosti uložené žalovanému ve výroku I. za užití § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. tak, že dlužnou částku ve výši 16 500 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 16 500 Kč od , datum, do zaplacení, je povinen plnit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.8. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu co do částky 1 483,87 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 35 967,74 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 17 983,87 Kč od , datum, do , datum, a z částky 1 483,87 Kč od , datum, do zaplacení, zamítl, neboť tyto vznesené nároky žalobkyně nemají v důsledku neplatnosti smlouvy žádnou oporu.9. Výrok o nákladech řízení je založený na ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě úspěch žalovaného převýšil úspěch žalobkyně, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl ve výroku III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.10. Vzhledem k tomu, že jednak ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, v řízení bylo pokračováno, jednak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, dle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Při úvaze o lhůtě ke splnění uložené povinnosti ve výroku IV. se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nebyl zjištěn důvod pro určení lhůty jiné.