4 C 235/2025-23 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 270 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne , datum, smlouva o úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalované částku 15 000 Kč se současným závazkem žalované splatit společně se souhrnným poplatkem částku 27 270 Kč v týdenních splátkách po 455 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, splatil pouze částku 2 000 Kč. Datum splatnosti určila žalobkyně ke dni , datum, (ačkoli nastalo mnohem dříve), prodlení tak nastalo , datum, .Žalobkyně se k žalobě nevyjádřila.K ústnímu jednání dne , datum, se účastníci nedostavili, žalobkyně se omluvila, žalovaná měla předvolání se žalobou doručeny fikcí dne 22. 9. 2025. Soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem 2 970 Kč (zápůjční úroková sazba činila 70,89 % ročně), poplatkem 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, celkem tedy částku 27 270 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z tabulky na čl. 12, je zřejmé, že žalovaná uhradila na pohledávku žalobkyni celkem 2 000 Kč. Žalovaná byla upomínána žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne , datum, .Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ a dospěl k závěru, že tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 občanského zákoníku. Dle této smlouvy žalovaná obdržela od žalobkyně částku 15 000 Kč a zavázala se zaplatit úroky a poplatky v celkové výši 12 270 Kč, tj. celkem dosahující téměř 82 % poskytnuté jistiny úvěru. Soud pokládá za naprosto neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být adekvátní úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až tyto v souhrnu společně s úrokem tvoří 82 % z půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny (zejména tzv. poplatek za „zpracování a doručení úvěru“ a „hotovostní inkaso splátek“), proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatků a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, které se zabývá problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí, a dále také např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019 či 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která dopadají na zcela shodnou problematiku neúměrných poplatků. Názor Krajského soudu v Plzni na problematiku souhrnných poplatků byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci.S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka žalobkyní poskytnutá žalované ve výši 15 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě žalovaná žalobkyni na pohledávku z této smlouvy uhradila částku 2 000 Kč, zbývá jí tedy doplatit částku 13 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne , datum, , kterou dle podacího archu žalobkyně odeslala téhož dne. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne , datum, , žalobkyně poskytla žalované lhůtu k plnění v trvání 7 dnů, dnem , datum, se tedy žalovaná ocitla v prodlení, od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o.z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 12,75 % ročně. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbývajícím rozsahu byl nárok žalobkyně na úhradu dalších částek (úroku a poplatků) jako nedůvodný zamítnut, neboť veškeré tyto náklady nebyly platně smluvně sjednány. Zamítnuty byly částečně i úroky z prodlení požadované do , datum, , neboť až , datum, nastalo prodlení žalované.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., procesní úspěch účastníků byl přibližně rovnocenný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Výrokem IV. soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 253 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek 1 011 Kč z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl oproti poplatku z klasického návrhu, který by činil 1 264 Kč, představuje částku 253 Kč.